Po ranním plavání dokolečka dokola jsem vlastně plánoval odpočinek. Ale odpoledne na pláži mi to nedalo a dal jsem si pár metrů po kraji příboje.
Tyvole!
Nakonec to byl kilemetr a byl to jeden z nejnáročnějších kilometrů celkově. Už chápu, že tohle párkrát za den a do roka je ze mě sprinter.
Plus mi to vadí na některé bolavé klouby - podélná náklon není, po pár metrech, nic úchvatného.
Dopoledne motorová myš v kulatém bazénu a večer promenáda u moře. Betonová. Jeden běh přes kilemtr a půl, v plánu pětka, takže to docela odsýpalo. Tedy - na jednom konci majáček, na druhém příboj, občas nějaký mrak - fotilo se hodně a běh trpěl.
Na téhle trase je jeden segment (a podle jmen tu běhají jen Češi), ale o čelné příčky jsem nebojoval.
Z pětky bylo nakonec něco přes šest a na to, že to byla jedna trasa tam a zpět, to příjemně uteklo. Ale proč by ne, kdzž mi na cestu mávala i mořská pana...
jel jsem zkoumat nové kraje, tak proč nepřenést běhání o kus dál, za humna ?
Dopoledne nějaké to plavání (hele, jak se počítají bazény v kulatém bazénu ?), pak něco v moři a pak poklus. A pak zase moře.
Hotelový bazén je kulatý a ani vzdáleně nedosahuje kvalit Šutky. A to je k němu asi všechno.
Moře je zajímavější. Přiznám, že jsem u něj nikdy nebyl (tedy ve formě koupání. Studený Balt znám) a tak pro mě některá specifika byla zcela nová.
Předně - trpmím mořskou nemocí i při plavání. Podélně s pobřežím, v brýlých koukat pod vodu - a jak to se mnou pohupuje, no, vůbec mi to nedělá dobře.
Druhý poznatek: ač vlny malé a pláž hlídaná a bezpečná, tak protiproud, kdy se vrací vlny od břehu, není žádná legrace a dovedu si představit stažená na moře a dlouhý boj o návrat na břeh. Bleh.
Ale možná nemám smysl pro dobrodružství
A nakonec běh. Horko, u moře tlumené větrem, o kus dál tlumené nebylo. Takže vedro. O kus dál, v lese už to bylo snesitelnější. Ale v lese: bežci znají a co tedy dělat, když je les sice nízký, ale s průhledy sto metrů ? Hm?
O kus dál bylo nutné studovat mapu v telefonu. Ona tam totiž byla půjčovna teréních bugin čtyřkolek. A dovedete si představit, jak ten les asi tak vypadal. Ano, cesty tam byly všude. Ale bloudil jsem jen krátce. Tak kilometr celkem.
Hned za touhle erzetou byla krásná zátoka, kamenitá, ale s nádherným borovým lesem. A rybáři. Pozdravil jsem, nic zlého netuše. Obratem jsem nafasoval sklenku něčeho strašlivého a z grilu nějakou mušloidní potvoru. Pití jsem dal, potvoru jsem zakecal a před další utekl. Ufff.
Ona cesta vůbec byla vypečená: v mapě silnice, v reálu trail, chvílema ferata. Nebo tak. Pět kilometrů jedna cesta přidala převýšení 150 metrů a tam a zpět to, překvapivě, bylo dost náročné. I když časy byly docela v pohodě. S focením, kocháním se a tak.
Zítra mám v plánu jinou trasu, ale sem se vrátím, protože o dva kilometry dál ( celkem 14) je mini pláž a maják.
Po Milešovce to chtělo, překvapivě, dva odpočinkové dny. To jsem nečekal.
Ale dnes už v plném provozu - odpoledne plavání a večer jsem vměstnal běh mezi dva deště. Čekal jsem, že zmoknu, tudíž jsem jen kroužil po letenském oválu a co okruh, to zrychlení.
Čísla jsem moc nesledoval, ale potěšilo mě, že cestou domů 6:30 je pomalé a 10km včetně rozklusání a doběhu je +- hodina.
jede se na ne do Měchenic, ale na Slapy. Takový ten rodinný život, pláž, stavění hradů se synem a tak.
Skoro se nenašel čas na dvě čtyřstovky od bójky k bójce...
Ale jinak je to na té pláži slušné peklo.
Takový malý tréning na plánovaný triatlon. Ne závody, jen tak soukromně.
1200 v bazénu a pak desítka poklusu. Dobře, to plánovaného olympijského mi kus chybí - 1.5 vody, 40 na kole, 10km běhu, ale základ by to byl. Ehm. S tím, že tyhle multi varianty jsou na vyšťavení daleko účinější, než samotné běhání nebo plavání.
Zatím odhadovaný čas by mohl být kolem tří a půl hodiny - ale od stolu se navrhuje dobře. Což je skoro jen dvakrát tolik, co ti nejlepší. Beru ale jako výzvu jen to dát celé.
Tu desítku jsem běžel ze Šutky přes Palmovku na Staré město - a jak mi to vycházelo, tak do půlky Karlova mostu. Byl jsem tam v jedenáct a na mostě byla hlava na hlavě - kde je zimní lovení rekordů, teď jsem musel přecházet do kroku jen abych prošel.
Nakonec jsem si v Mekáči koupil Colu a na Malostranském náměstí je vydýchával a relaxoval při chroupání ledu.
Fajn večer.
Tedy běhám oblíbený okruh na Slapech. Tím, že v poslední době padají osobní rekordy, docela jsem se na jeden poměrně nechutný kopec těšil.
Krátký, nahoře zvolňuje, ale dole je to pěkně nahoru. Dal jsem do toho všechno. Skoro. Ono vlastně není problém ten krpál - ale přinutit tělo a hlavně hlavu začít zrychlovat tam, kde kopec zvolňuje, to problém je. A to překonat je nejhorší.
Vylétl jsem jak postřelený nosorožec nahoru a po dlouhé době musel jít par metrů krokem. I když je to přes golf z kopce, prostě to nešlo.
O kousek dál už jsem se samořejmě dostal do tempa, ale na další dva segmenty, kde jsem se chystal zrychlit, nebylo ani pomyšlení. Vlastně se pak ukázalo, že jsem je taky dal do třetího nejlepšího času, ale plány byly větší.
Stojím na kopci, vydýchávám a v duchu si říkám, že pokud to není nový osobák, tak se rozpláču.
Zbytek už byl jen výklus. Přeci jen kotník trápím až až a není potřeba ho zničit.
Doběhnu a honem se hrnu k telefonu na sync aktivit. A k Stravě. Hurá, je to tam o 15 vteřin. Plus celkově druhá na úseku (jo, asi ze tří, ale to nevadí)
Zbytek chaty už bylo jen plavání (1200 v kuse) a tak.
| Segment | Cas |
|---|---|
| skalice climb | 00:04:42 |
lehce v rybníku.
Ani se mi nechtělo věřit, že plus minus pravidelné plavání v bazénu bude mít takový vliv. Jednak na zhýčkanost, kdy se mi do studené slapské přehrady fakt nechtělo, jednak na čas a pohodu.
Tedy - nehonim minuty, ale poklidné tempo je výrazně lepší než vloni stejně jako výdrž.
To se mi líbí.
:)
No, plavání bylo na chatě jasné a běh ? Chybělo mi 5 km do strava chalenge - 100km za 30 dni. Kdyby včere v noci nepršelo, tak bych to asi večer šel dorazit.
Lehký výklus (hele, lehký výklus se mi pěkně zrychluje) přes Slapy a okolí, vlastně pohoda.
Jediné minus je nové běhací tričko od Karimoru, které jako jediné z těch, co mám (dřív kvalitní funkční kvůli kolu, běhá se v tom taky dobře) dokázalo na zádech propotit, nacucnout, nalepit a studit. Hodně špatné.
Vlastně zajímavé na tom bylo, že jsem se vydal ze zátoky do přehady. Tedy, vzhledem k lodnímu provozu, nejsem takový cvok, abych to vzal napříč Slapskou přehradou. Takže jen podél břehu.
A v přehradě me překvapily vysoké vlny. Jasně, dalo se to čekat, ale zátoka jako sklo na o pár stovek metrů dál je to jak na moři.
Flákání a pár stovek metrů plavání. Zkouším kolik toho uplavu jakým stylem - a u kraulu se mi pravidelně objevuje bolest/křeč v pravém lýtku. Je jedno, jak se rozcvičím či co udělám - po pár metrech tam tu bolest ucítím a když nepřestanu, skončím na mělčině na pár minut, než to odezní. Hnus.
Asi po stu letech plavání. Do vody na Slapech jsem lezl za deště, takže nikde nikdo. Pomalu zátokou, baj voko půl kilometru tam a to samé zpět.
Rozhodně ne na rychlost, zvolna jsem střídal prsa - kraul - znak a tak nějak jsem to odzvevloval.
Rozhodně to bylo fajn a další týden, co mě tam čeká, to bude alepoň jednou za den. Raději dvakrát.
Co sleduji a co dělam - čeho jsem si vědom
Proletět zlehka desítku za 28 minut umí kdejaký Keňan, ale máknout si na ní přes hodinu, to už chce pořádný výkon a charakter!
"A od té chvíle už jsem stále jen utíkal. Já netušil, že je to k něčemu dobrý"
63 měsíců, 6 dní, 7 hodin
