Ještě když jsem sedal na kolo, netušil jsem, kam to bude. Nakonec Krčák dolů a přes Písnici na Břežany, dolů po silnici do Vraného a podél vody zpět.

Když se vrátím k téhle pětce, tak se idiocie projevuje tak, že Strava počítá libovolných pět km po sobě běhu jako nejrychlejší.

Takže místo abych po ohlášení pětky pokračoval stejným tempem ještě jeden - dva kilometry, což by šlo, jsem vzal uběhnutých pět a zvolnil do klusu a vydýchával.

Mohl jsem nahnat pomalý začátek a celkový výkon zlepšit o 20-30 vteřin.

Jsem idiot.

jak pravím v nadpisu, byla to otrava. Čirá, koncentrovaná otrava. Proč tu jsem ? Kam běžím? Proč to dělám ? Kašlat na to... Ještě horko...

Takže z plánované desítky na čas se stala pětka a málem ani ta. A to, že jsem ji dal v polovičním tempu keňských maratonců taky není úplně skvělé.

Tedy - na hrocha jo, ale v globálním bežeckém měřítku je to spíš k pláči.

vypada jako čtyřicítka přes Petřín, Hvězdu, Šárku, Evropskou, Letnou a centrum. Po tmě, s čelovkou. Jako obvykle.

Podařilo se volné odpoledne - a plán byl kolo. Jak jinak, že ?

Plány na trasu byly různé, ale až na poslední chvíli jsem se rozhodl pro Prokopák nahoru a přes Kuchaře a Mořinu na Karlštejn. 

Slunce svítilo a ja už na Zličíně zjistil, že je to za patnáct. No, měl jsem jet metrem. Ale další trasu mám najetou - byť si pamatuju některé úseky, ale nevím, v jakém pořadí či kde přesně je potkám. 

Největší haluz ale byla silnice Kuchař - Mořina. Prostě nic mezi poli a najednou zácpa. Fakt, několik kilometrů zácpa auto na auto. Fakt divný. No, proti byla doprava minimální, takže kolo vyhrálo. Rozuzlení přinesla Mořina - jakýsi běžecký závod a ta kolona byl nával závodníků. Ale stejně to bylo divný. 

Pak k Dubu sedmi bratří. Tam už chystali občerstvovací stanice pro běžce, jsem rád, že jsem se závodu vyhnul, a směr Karlova studánka. Cestou mě předjelo elektrokolo - docela mě začínají štvát - v lese, třicítkou do kopce, já jedu, vy uhněte... holt si koledují o zákaz, který pak plošně odnesou všichni cyklisti...

Sjez od Studánky ke Kubrychtově boudě - no, chodilo dost lidí, takže pomalu. Srbsko a asfalt směr Praha. 

Cestou jsem potkal dvě samoobsluhy, které byly čerstvě zavřeny. Nevím, jestli eet či něco jiného, ale minimálně ta v Letech byly vždy turisty a cyklisty narvaná i o víkendu. Nevím. 

Trochu problém byl, že jsem s ní počítal a zásoby vody dopil tak, abych zde doplnil zásoby. No, tak ještě o kus dál, do Černošic.

Pak už jen podle vody po rovině do Prahy a do centra. U  Národního divadla mě pobavil krátký rozhovor s kolegou bajkerem - poznamenal jsem, že do Prahy dobrý a pak průjezd centrem jsou dvě hodiny. No a když jsem se ptal, odkud jedou, tak z Karlštejna. Ale jen jednu cestu, zpět vlakem. Malej svět. 

Centrum a na Pankrác. Hodilo to 90km podle tachometru, GPS byla o pět méně. 

Jo, a mám lehce spálená ramena a kolena. 

Tak, pedofilní nadpis je hotový :). ALe jinak - Jeremenkova dolů a po nábřeží do Modřan a zpět. Jako  obvykle - myslel jsem, že v klidu a pomalu, ale:

• 2nd best estimated 10k effort 
• 2nd best estimated 2 mile effort
• 3rd best estimated 5k effort

Pravila Strava. Nu, dobře já. Ať žiju :)

Jinak havarijní  uzavírka pod Mostem inteligence je tak havarijní, že se tam už týden nehnul ani lístek. Jen zákazová cedule vždy někdo uklidí na stranu, aby moc nebyly na očích.

Pak při doběhu pod kopec jsem věděl, že autobus jede 41 a že mi to vyjde tak-tak. No, přidával jsem, co to šlo, doběhl jsem 43 a přestože mě autobus nepředjížděl, tak už byl pryč. Ale za chvíli jel jiný (lehce jinam), takže jsem se do kopce stejně svezl. Jen nápad, že od busu doběhnu cca půl kilometru domů nebyl dobrý nápad. Nebo sedět v autobuse. Jedno z toho.

necelých nočních padesát. Hmyz odradily brýle a cestou jsem nepotkal ani křídlo.

Vyjižděl jsem nasraný a vydrželo mi to až do Prahy - hlavně, když z Černošic se přidali dva  tataři, co si drželi pět metrů za mnou a zrychlovali a zpomalovaji jako ja a nemohl jsem se jich zbavit.

JInak celé to bylo dost volným tempem.

No, snad jsem si ho zasloužil, ne ?

Věděl jsem, že cílím někam k 12km, takže jsem se rozhodně nehnal - ale je to celé rovina, takže časy docela šly. A navíc - časy na km byly celou dobu (dobře, protažení na obrátce to natáhlo) prakticky stejné. Nicméně po té dvanáctce jsem toho měl poměrně dost - byť za to dost může asfaltová, rovná, přehledná a nesmírně nudná cesta. Ale zase jsem mohl přemýšlet nad nesmrtelností chrousta a takovými věcmi.

Plus jsem se na konci vykašlal na výběh na Pankrác a počkal na autobus. Takové nadšení dnes nebylo.

Na rekordy na Stravě to nebylo (kecám, nějaké osobáky tam byly, ale na téhle trase se segmenty běhají na čas tak, že se jde zaběhnout jen ten jeden, takže mám rank 1100 z 1150 a podobně).

Ale zase jsem si splnil 10k chalenge

měl podobu asi pěti kilometrů volným klusem. Proložené focením. Takže jsem se vlastně flákal...

Mám problém. Kam na kolo. Když se podívám na heatmapu, tak mám rozptyl slušný - ale v poslední době mám dojem, že jsem jel už všechno. Minimálně dvakrát.

Takže se vracím na jih Prahy - Zbraslav, Vrané. Mít víc času, tak Mníšek, Halouny. To jsem na dnešek plánoval, ale v poledne mě bolely nohy (při pohledu na přehled týden v kuse sport) a tak jsem vyrážel až k večeru. Hm, něco krátkého. Třeba to, co naposledy. Cukrák.

Podle vody to jelo pěkně, občas lehce fouklo do zad, ale rekordy ve Stravě jsem plánoval až Zbraslav - Cukrák - Baxova vlna.

Vlítnul jsem na to nekompromisně. Obecně si nepamatuju, jestli jsem někde jel 5 nebo 7 km/h, ale zařazený převod. A dnes to bylo na těžší. Všude. Samozřejmě v sedě - vydupat to ve stoje a padnout není úplně to, co jsem chtěl.

Potěšil výjezd Zbraslav - Baně na velký talíř - když jsem byl ve formě, tak jsem to jezdil celé. Ale teď uhýbám Na plácku - Nad Kamínkou a to se na velký fakt nedá.

Vyrval jsem to až nahoru a rekordy padaly. Cestou dolů mě naštvala maximálná rychlost  (viz foto) - tam snad stačilo vydechnout. Ale nemám odvahu to nahoře rozšlapat a cestou nabírat rychlost - tohle je jen to pustit samospádem. 69,98, pche...

Pak už směr Baxova vlna - takhle to fakt nevypadá složitě, ale první kopec je moc a další dva malé bez odpočinkou jsou peklo. Fígl je rozšlapat to po rovině a pak vytrvat, co to jde.

Pak sjezd do Všenor a směr Praha. To už se mi jelo dobře a věděl jsem, že je to i docela rychle.

V centru zakličkovat kolem Národního a po magistrále domů.

No, obvykle běhám delší klesání, rovina a krýtké stoupání (obíbené schody). Takže obráceně. Jeremenkova lehkým klusem dolů (kolena děkují) a směr Vyšehrad po nábřeží.

Docela mě potěšilo, že ten lehký klus vcelku dotahuje většinu běžců, kteří se tam plácají. Přece jen pocit méněcenosti, zaháněný běžím pomalu, naháním vytrvalost byl chvílema dost hořký. Hlavně při pohledu na čas na kilometr.

Pod Vyšehradem jiné schody. Kratší, lehčí... no, úplná procházka růžovým sadem to nebyla. A to jsem zjistil, že už jsem je podle Stravy běžel. A rychleji...

Pak stoupání na Pankrác. Malé, ale furt. Na konci jsem toho měl tak akorát a šlo se prasit Kyblíkem z KFC. Jenže neměli kukuřici (a to by mě žena hnala), takže s kýblem domů a ještě čtyři na kole na Budějovickou - pro zbytech pochutin.

Takový trojboj - běh, kolo, přežrat se.

Tak nějak na pohodu, i když podle výsledků to docela jelo. Škoda, že si úplně nepamatuju začátky segmentů ve Stravě, takže jsem měl začít makat dřív, no.

Zbraslav nahoru, k Cukráku, na Baxovu vlnu a tam teprve oddych  a konec lovení časů. Masakr.

Pak už kolem vody zpět. Jo, vzpomněl jsem si, proč jsem tam vozil brýle (čiré, v noci) - komárů a hmyzu bylo, že netřeba energetických gelů - bílkovin a proteinů byl dostatek i bez nic.

Dneska skoro desítka v Krčáku. Po tmě. A překvapivě jsem nešel k zemi na takových místech jako seběh z Hrádku (PR) nebo jiné, kořenů plné cesty, ale na více-méně rovných úsecích. Dvakrát.

Holt jsem si nedával pozor a myslel na bobra.

Dneska mě to stále dlouhé přemlouvání. I jsem se navečeřel, takže nakonec jsem vyrážel s plným břuchem. Ach ouvej.

Přes vyšehrad poklusem po nábřeží zpět a schody nahodu. Pche, nahoru. Od poloviny bylo zhasnuto a ještě rád jsem si svítil alespoň mobilem, abych vůbec viděl, kam jdu. Na rekord to tedy nevapadá.

Jinak tak jak se mi nechtělo, tak to stálo za starou belu. Běželo se mi špatně (byť relativně rychle), nebavilo mě to...

Už byly i lepší dny

"Maraton za 2:něco. Na bruslích". NO, nevyšlo to. Tedy - brusle jo, downhill Jeremenkovou vcelku taky, byť jsem na čtyřicítce musel dost brzdit, protože auta předemnou ji chtěly dodržovat a 55 tam není žádná rychlost.

Pak po nábřeží - napřed pod Vyšehrad k tunelo a pak směr Zbraslav. A zpět. No - a ta trasa mi vyšla na prakticky rovných 30km. Představa, že to samé pojedu skoro do poloviny ještě jednou mě fakt moc nelákala, takže jsem to nechal plavat a jen jsem si ještě vyšlápl Pankrác nahoru.

Škoda mizerného asfaltu - jednak u Branického jezu, špatné to taky začíná být za Mostem inteligence. Tam rychlost padá, jinak není problém jet si v klidu 21 km/h dlouhodobě.

Jinak jsem jeden z mála, který má jak čelovku, tak nějakou tu blikačku - a když potkávám neviditelné duchy bruslařů na stezce, kde jezdí i kolaři a většinou rychle, tak obdivuju jejich odvahu.

Pořád jsem se nemohl rozhodnout, kam na kole. Nakonec, večer, skoro po tmě, jsem si řekl, že Průhonice budou to pravé.

Krčák jsem projel ještě skoro za světla, ale pak přes pole to bylo už s čelovkou. Jelo se dobře, trochu se to zhoršilo v lese, kde uzká kroutící se cesta mezi stromy v kombinaci s čelovkou vede k pomalé a opatrné jízdě.

Trail kolem Botiče i za tmy zábavný, k zemi jsem skoro šel až pod mostem na betonu. No, asi jsem se lekl vlastního stínu.

Kolem Hostivařské přehrady k metru Háje - a co to ? Jen třicet kilometrů ? Nějak jsem si pamatoval tohle jako padesátku. Kvůli třicítce bych ani kolo nevyndal, žeano.

Nakonec jsem to kličkováním kolem Krčáku dal někam přes 40 a šup domů.

Podíval jsem se do záznamů, že jako bych si dal nějakou desítku. No fajn, Stromovka, Rohanské nábřeží, Letná a mazat domů.

Bylo to 12.5. Ale ničemu to nevadilo, protože jsem cestou dost fotil a časz 10 na kilometr se taky objevily.

Stromovka byla úžasně zastřená mlhou, jen odkudsi zavanula vůně grilovaného masa. Dal bych si...

Kolem Trojského kanalu jsem se kochal odrazy na vodě, až jsem do něj málem spadl. O kus dál, u povodňových vrat na Palmovce jsem si konečně udělal čas na pár fotek lampy a zábradlí. Vždy tam září do tmy, většinou kolem jen proběhnu/projedu. Nevím, co mě dnes popadlo.

A ještě jsem tam, uprostřed ničeho, směřoval lehce nervózní matku s malou holčičkou, kudy zpět do civilizace.

Rohanské nábřeží šlo dobře, i jsem se (bez čelovky) dokázal vyhnout všem loužím. Do té jsem vletěl až u Štavnice,  po protažení a krátkém procvičení. Pod lampou byla, mrcha.

Nábřeží klusem a Čechův most jsem přešel - sbíral jsem síly na výběh na Letnou. Na schody. Optimismus byl veliký, byť jsem věděl, že už přetahuju plánovanou délku. Prvních pár bloků šlo, střídal jsem po jednotlivých schodech a po dvou, ať to nohy tak nebolí. Nebolelo, šlo to, ale vlastně ani nevím, proč jsem to nedal. V zatáčce to prostě nešlo na nahoru jsem došel. Hrdý výběh kolem popíjejících lidí se tedy nekonal.

Pár fotek a domů.

Měl jsem dojem, že to bylo pomalé, ale strava říká něco jiného a přestože jsem pocitově lehce klusal, tak všechny osobní rekordy se nesou ve zlepšení o 3/4 až minutu na kilometr.

Už chvilku mi leží v žaludku tenhle článek o maratonu: https://www.irozhlas.cz/komentare/maraton-praha-komentar-tomas-kohout_1705081139_kro

V kostce - půl roku příprava, tréning a vyšetření a pak maraton. Což o to, na podzim jsem měl stejný plán. Ale tenhle článek mi prostě leze na nervy. Drobnosti. Od za půl roku natrénuju přes pomalé tempo 6min na km po žádný cil na startu. O zdraví nemluvě.

Chybí mi tan respekt a snaha sáhnout si na dno a dát to. Jasně, maraton je vcelku módní záležitost, ale - na start jdu s tím, že to dám. A jinak tam nelezu. A uvědomuju si, že dvaačtyřet kiláků je sakra porce a za půl roku s bolavýma achilovkama nemám šanci. Takže neskuhrám nad tempem, když najdu technicky lepší způsobe běhu, tak prostě nezrychluju ale šetřím síly a držím tempo...

Mě taky zastavila hlavně achilovka, pak nedostatek tréningu. A věděl jsem, že na to nemám, že to není jen epizoda, že nestačí zaběhnout to a zničit se na dalších několik dní.

Ale jak kdo chce. Pokud to půjde, tak na podzim chci nějaký půlmaraton a příští rok na jaře se uvidíme na startu.

Vyrazil jsem do Stromovky, že si dám desítku na čas. Nakonec z toho byla osma -úplně jsem neodhadl okruhy a na osmi jsem byl skoro doma - a fakt se mi nechtělo ještě nabíhat dva kiláky tam a zpět.

Potmě, bez čelovky, ani jsem nikde nezakopl a to jsem to bral spíš pěšinami. Kromě mě tam byl ještě závod koloběžek. No, zdatně jsem se motal, nějak mi to vycházelo do protisměru. Nicméně světla měli a exkluzivně pro sebe ne, takže jsme se nakonec vešli.

Z času mám docela radost - zhruba o 40 - 60 s na kilometr než obvyklý poklus a dalo se to, ta desítky by asi šla. Strava mi navíc naměřil a třetí nejlepší na 5km a 2 míle. Radost. A to nepočítám, že za poslední dny nemám (cíleně) příliš odpočinku.

Po bruslích dnes kolo. Podle vody do Vraného a pak nahoru směr Březová, Zvole, Břežany a Písnice.

Po tmě, s čelovkou a kočkama. Už jsem tam dlouho nejel, takže mě pár věcí překvapilo. Dvě závory v lese nad Březovou. Asi nemají rádi cyklisty. Nebo motorkáře. nebo všechny.

Nebo cesta ve zvoli kolem hřiště - z hravé stezky se stala uválcovaná mlatová autostráda. Bleh.

V poli nad točnou jsem vzpomínal, jak jsme tam loni stáli v noci proti sobě s jelenem a nikdo nechtěl uhnout první. Dnes to bylo bez podobných setkání.

Zbytek je tak jak znám a mám najeto. Dohromady necelých padesát, takže pohoda.

Jo, vlastně pohoda - na to, že jedu po tmě a tak nějak v klidu, tak se mi na Stravě časy docela líbí.

Je to tu. Večerní jízdy/běhy se zaplnily kočičíma očima, které mě sledují. Tu z trávy, tam sedí na sloupku od plotu. Občas je to mírně znepokojivý pocit, když očka světélkují v odrazu z čelovky na desítky metrů předemnou, ale vlastně jsem si zase zvykl a beru to jako  příjemný doprovod.

Že tam někde v lese nejsem sám.

Dnes pro změnu brusle - za což může hlavně další organizovaná jízda. Tentokrát z Modřan. Udělal jsem si čas a napřed jsem si projel stezku až do Vraného. Tedy - napřed to byl downhill Jeremenkovou, podle GPS stabilne 40km/h.

Pak rovina do Vraného stabilně kolem 2:50 na kilometr. Ani jsem se moc nedřel, ale jelo to pěkně. Škoda, že asfalt je rok od roku horší a i když na kole to není moc znát, na bruslích hodně.

Do startu oficiální části jsem měl čas, takže jsem si pak ještě zakroužil kolem Portu 62.

Oficiální jízda byla dost komorní - maximálně 30 lidí, poslední tři byli rádi, že vlastně stojí, takže se na ně hodně čekalo a během toho probíhala i nějaká socializace.

Dojeli jsme pod Vyšehrad a tam jsem si jako večerní kardio šlápnul kopec na Pankrác. Bleéé.

No, rychle, protože jsem neměl moc času. Stačily dnes dva kopce, v obráceném pořadí, než je obvykle jezdím: Smíchov a nahoru do Starých Radlic uliceme Pod Kernerkou. Stoupaní pozvolné, ale pořád. Sjezd na metru Radlické a hned nahoru ke hřbitovu Na Malvazinkách. Tady jsem kolo tlačil - kus pod vrcholem mi zadní proklouzlo v mokré trávě a už jsem to nerozjel.

Kolem Bertramka sjezd dolů a hned na Petřín. Docela v pohodě. Pak sjezd do Dejvic a přes Stromovku, Troju, Karlín a centrum domů.

Skoro. Ještě asi nějaka antibiotika v sobě mám, ale absťák byl velký. Takže proběhnout. Sklusat na Vyšehrad, dolů a podle vody zpět. Osm kilometrů, ale běželo se mi strašně dobře. I když jsem se brzdil, časy na mě rychlé (hroch, pamatujete si?).

Nakonec (ne)opblíbené schody - a shodil jsem dalších deset vteřin. Už jen šest a bude to pod dve minuty. Což bude úspěch.

Jo, a na dalších dvou segmentech podle Stravy osobní rekord.

No, třicetidenní čelendž ukončila chřipka a  antibiotika.

S trochou štěstí bych měl v dohledné době začít fungovat, takže zase od nizké zátěže a uvidíme.