jel jsem zkoumat nové kraje, tak proč nepřenést běhání o kus dál, za humna ?
Dopoledne nějaké to plavání (hele, jak se počítají bazény v kulatém bazénu ?), pak něco v moři a pak poklus. A pak zase moře.
Hotelový bazén je kulatý a ani vzdáleně nedosahuje kvalit Šutky. A to je k němu asi všechno.
Moře je zajímavější. Přiznám, že jsem u něj nikdy nebyl (tedy ve formě koupání. Studený Balt znám) a tak pro mě některá specifika byla zcela nová.
Předně - trpmím mořskou nemocí i při plavání. Podélně s pobřežím, v brýlých koukat pod vodu - a jak to se mnou pohupuje, no, vůbec mi to nedělá dobře.
Druhý poznatek: ač vlny malé a pláž hlídaná a bezpečná, tak protiproud, kdy se vrací vlny od břehu, není žádná legrace a dovedu si představit stažená na moře a dlouhý boj o návrat na břeh. Bleh.
Ale možná nemám smysl pro dobrodružství
A nakonec běh. Horko, u moře tlumené větrem, o kus dál tlumené nebylo. Takže vedro. O kus dál, v lese už to bylo snesitelnější. Ale v lese: bežci znají a co tedy dělat, když je les sice nízký, ale s průhledy sto metrů ? Hm?
O kus dál bylo nutné studovat mapu v telefonu. Ona tam totiž byla půjčovna teréních bugin čtyřkolek. A dovedete si představit, jak ten les asi tak vypadal. Ano, cesty tam byly všude. Ale bloudil jsem jen krátce. Tak kilometr celkem.
Hned za touhle erzetou byla krásná zátoka, kamenitá, ale s nádherným borovým lesem. A rybáři. Pozdravil jsem, nic zlého netuše. Obratem jsem nafasoval sklenku něčeho strašlivého a z grilu nějakou mušloidní potvoru. Pití jsem dal, potvoru jsem zakecal a před další utekl. Ufff.
Ona cesta vůbec byla vypečená: v mapě silnice, v reálu trail, chvílema ferata. Nebo tak. Pět kilometrů jedna cesta přidala převýšení 150 metrů a tam a zpět to, překvapivě, bylo dost náročné. I když časy byly docela v pohodě. S focením, kocháním se a tak.
Zítra mám v plánu jinou trasu, ale sem se vrátím, protože o dva kilometry dál ( celkem 14) je mini pláž a maják.
