Tedy běhám oblíbený okruh na Slapech. Tím, že v poslední době padají osobní rekordy, docela jsem se na jeden poměrně nechutný kopec těšil.
Krátký, nahoře zvolňuje, ale dole je to pěkně nahoru. Dal jsem do toho všechno. Skoro. Ono vlastně není problém ten krpál - ale přinutit tělo a hlavně hlavu začít zrychlovat tam, kde kopec zvolňuje, to problém je. A to překonat je nejhorší.
Vylétl jsem jak postřelený nosorožec nahoru a po dlouhé době musel jít par metrů krokem. I když je to přes golf z kopce, prostě to nešlo.
O kousek dál už jsem se samořejmě dostal do tempa, ale na další dva segmenty, kde jsem se chystal zrychlit, nebylo ani pomyšlení. Vlastně se pak ukázalo, že jsem je taky dal do třetího nejlepšího času, ale plány byly větší.
Stojím na kopci, vydýchávám a v duchu si říkám, že pokud to není nový osobák, tak se rozpláču.
Zbytek už byl jen výklus. Přeci jen kotník trápím až až a není potřeba ho zničit.
Doběhnu a honem se hrnu k telefonu na sync aktivit. A k Stravě. Hurá, je to tam o 15 vteřin. Plus celkově druhá na úseku (jo, asi ze tří, ale to nevadí)
Zbytek chaty už bylo jen plavání (1200 v kuse) a tak.
