Už nějakou dobu mě zlobí kotník. CHodik a kolo je v pohodě, běhání míň. Takže pomalu a krátce, nejlépe na tartanu (a o tom jindy).
Takže jsem zkusmo nohu zavázal a šel. Bolelo to.
První kolo prakticky nešlo. Tak co, sundám obvaz. Hele, je to lepší. Ale pořád nic moc.
Kašlu na to, sundám boty a budu chvíli courat v trávě (je to uzavřený areál, takže žádné psí exkrementy a rozbité sklo).
Hele, ono to docela jde. Poklusávám travou bos, občas udělám pár kroků na tartanu. Fakt to jde. Vracím se na tartan bos a zrychluju. Ano, chodidla nejsou zvyklá, ale dobré.
Ještě zrychluju a co - dám si čas na 1km. Moc naběháno nemám, pořád něco běhá, nohy srandovně plácaj o dráhu.
Jo, bylo to náročné. Pak koukám na čas: o šest vteřin lepší osobák na kilometr. Co?
V tu ránu super nálada, pohoda. Stále bos vyklušu půl kiláku a jdu domů
