a dvě túry, no túry, výlety, po Krkonoších jsem si započítal jako běhy. Za dva dny pade a i kdybych běžel, o moc rychleji to nebylo. 

A i tak mi v třeba s segmentu Bilé Labe nahoru patří druhé místo. Oops.

Hůlky, rychlá chůze... ale stejně jsem na obou trasách (Špindl - Zlaté návrší - Pramen Labe - Sněžné jámy - Špindlerovka - Špindl a Špindl - Bíl Labe - Luční - Sněžka -Luční - Kozí hřbety - Sˇpindl) potkal pokaždé alespoň dva běžce. 

Ten na Sněžku byl nejdrsnější, fakt se klaním.

Celopražský (bývávalo...) orienťák Pražské věže. Historické mapa, věšinou dvacet kontrol a otázek ke kontrolám se vztahujícím (kolik věží má dům...).

Tentokrát bylo využito výročí vzniku České republiky. A minimum věží. Většina kontrol v centru.

Co ve mně zanechalo dojem ? Trasování: Albertov, Vítkov a Petřín. Víc kopců se v Praze nenajede. Národní divadlo, protože jsem si zapomněl označit kontrolu. Novoměstská radnice, protože se na ni šplhá pokaždé. Rudolfinum s úly na střeše. Skvělá výstava o požárech v Novomlýnské věži. Stašlivý stav Hlavního nádraží mimo veřejné prostory.

A to je tak někak všechno - a to jsem přitom na kole projel všechno. Vzpomínám na bloudění nad Smíchovem nebo rozhlednu v Botanické - to bylo zajímavé.

Nezbývá než doufat, že přístě to bude zase povedenější.

A na kole to bylo tentokrát 45km.

Tohle je segment, který už nikdy nezlepším. Škoda.

Už nějakou dobu mě zlobí kotník. CHodik a kolo je v pohodě, běhání míň. Takže pomalu a krátce, nejlépe na tartanu (a o tom jindy).

Takže jsem zkusmo nohu zavázal a šel. Bolelo to.

První kolo prakticky nešlo. Tak co, sundám obvaz. Hele, je to lepší. Ale pořád nic moc.

Kašlu na to, sundám boty a budu chvíli courat v trávě (je to uzavřený areál, takže žádné psí exkrementy a rozbité sklo).

Hele, ono to docela jde. Poklusávám travou bos, občas udělám pár kroků na tartanu. Fakt to jde. Vracím se na tartan bos a zrychluju. Ano, chodidla nejsou zvyklá, ale dobré.

Ještě zrychluju a co - dám si čas na 1km. Moc naběháno nemám, pořád něco běhá, nohy srandovně plácaj o dráhu.

Jo, bylo to náročné. Pak koukám na čas: o šest vteřin lepší osobák na kilometr. Co?

V tu ránu super nálada, pohoda. Stále bos vyklušu půl kiláku a jdu domů

Jel jsem kolem Rané. A protože kopec znám jen podle jména, tak proč se nepodívat nahoru ?

Vzal jsem to přímou cestou nahoru - a je to nechutnej krpál. Ale s nádherným výhledem.