Vzpomínám na starší Vivoactive3 - byly příjemně výběhový model a nikdo se o ně už nestaral. Nové čtyřky mají pořád tolik aktualizací, že není čas na běhání...

Jo, klasika – žádné běhání, ale technika kolem jede. Ale vážně: k Ježíškovi jsem si nadělil upgrade chytrých hodinek – tedy spíš sporttesteru.

Zkazky moudrých tvrdí, že kdo říká, že běhá, má Fenixy. Kdo opravdu běhá, má Forerunnery. Něco na tom je, takže jsem si pořídil Víva.

Asi takhle: u trojkové řady mi chyběly intervalové tréninky, které nemám ani teď. Ale byla dvě must-have věci: hudba a placení. Což Forerunnery nemají – za cenu lepších sportovních služeb.

Vzhled

Jsou dvě varianty. Šedá a černá. Šedá vypadá nechutně plastově, černá se špatně shání. Podařilo se a je černá. Pásek je takový „no budiž“, už jsou obědnané jiné z Aliexpresu. Na druhou stranu má standardní 22mm rozměr a jde tam dát cokoliv.

Podle popisu působí větší, než vypadají na ruce (hm, medvědí tlapy), váhově o nich nevim.

Snaha nacpat datová pole na kruhové hodinky je někdy legrační, někdy k pláči – na hranatých V3 to působilo rozhodně přirozeněji. Obzvlášť rozmístění 1 – 2 – 1 je pro rychlo orientaci hodně nezvyklé. Lze obejít nastavením vlastních datových polí, ideálně dvě na obrazovku.

Hned jsem hledal nějaké vzhledy pro ciferníky, ideálně něco klasického. Abych později objevil, že si ciferník mohu přimo v hodinkých nastavit naprosto detailním způsobem – od číslic, přes ručičky až po zobrazení čehokoliv, co hodinky měří.

Ovládání

Au. Po letech s hranatými a ovládacími tlačítky dole jsou tyhle kulaté s tlačítky vpravo. Dře to, dost. Hlavně start – stop tlačítka bych raději viděl na levé straně a mačkal palcem.

Displej je dotykový, dostatečně jemný, jasný atd. Dotyky mají rozhodně lepší odezvu, než V3. Kombinace dotykového ovládání a tlačítek je stejná, volby různě nelogicky v systému a drbání se levou nohou za severozápadním uchem zůstalo – hlavně u věci, které se nedají nastavit z telefonu.

Přibylo několik zkratek – dlouhé podržení na položce či tlačítka, které ten Saigon trochu zlidšťují.

Po vybalení následovalo BT připojení k telefonu, odkud si hodinky vzaly většinu důležitého a těch pár drobností (budíky a tak) jsem docvakal ručně. Následovalo několik aktualizací, které mi mimochodem urputně vracely aplikaci pro sledování periody a hydratace. Bleh.

V každém případě dokud jsem si je nenastavil na míru, bylo to strašné a nepřehledné. Po povypínání zbytečností (golf...) jsem V4 dostal do stavu v podstatě identického s V3. A to se vyplatí, že ?

Sport

V4 obsahují snad všechno, co mě napadne – od kardia přes běh a plavání ke golfu a eliptickému rotopedu. Prý mají i nějaké animované předcvičování, ale na to jsem nenarazil.

Jde se na to – stisknout horní tlačítko, vybrat sport, běh, tapnutím na displej potvrdit, počkat na začátek měření tepu (okamžitě) a GPS fix... A sakra. V4 indikují, že by si rády pro pomoc připojily telefon a když ho nemají, tak si dají fix klidně 30s. Opakovaně. Tam, kde se V3 chytaly okamžitě, V4 je ve fixovaní polohy výrazně pomalejší. Následně máme polohu, zmáčknout tlačítko start a jde se.

Měření je stejné, V4 ukazují to, co jste si nastavili – já mám čas, vzdálenost, tempo a tep. I když jako cvičení z hlavy si většinou čas či vzdálenost přepočítávám z tempa na kilometr, tohle stačí.

Lze nastavit vibrace pro nízký či vysoký tep a určitou vzdálenost. Mám každy kilometr. Stejné nevýhoda, jako u V3 – všechny notifikace vibrují stejně, takže se nepozáná, zda mám infrarkt nebo jsem zdolal další kilometr.

Přesnost je více – méně stejná. Kilometrový okruh v parku, plný zatáček, to měří o cca 50m delší, ostatní trasy stejně. Chyták v krátkém stoupaní a povlovném zbatku okruhu, které V3 nezachytily a pořád měřily běh do kopce V4 v polovině případů detekuí lépe. Kolo jasné a plavání kvůli copvidu není. Ale měla by to být klasika – zadám délku bazénu a pak mi to počítá obrátky.

Doběhl jsem, mačkám stop – hodinky přemýšlejí znatelně déle, ale pak mi ukáží trasu (bez mapových podkladů) a souhrn všeho důležitého. Celkově je vidět snaha přenést více reportů do hodinek, než čekat na synchronizaci s mobilem či webem.

Ještě musím zjistit, zda zpocené tričko stále působí jako kůže a nechává rozsvícený displej – a vybíjí baterku.

Hudba a placení

Zlatý hřeb, veskrze nudný. Zadám platební kartu v aplikaci v mobilu, chvíli počkám a hotovo. Při placení musím hodinky napřed odemknout PINem a další minutu mohu platit. Zcela bezproblémové.

Hudba taktéž. Je k dispozici něco přes 3GB paměti, v počítači se hlásí jako další disk. Zkopíruju, v hodinkách zpáruju BT sluchátka, zapnu, hraje. V létě bez mobilu to bude fajn.

U hudby ale nefungují adresáře a musí se na to přes playlisty – ale vzhledem k tomu, že běhám na pár mixů z youtube, žádný problém. Nějak to zvládá i spotify a další, dokonce přes wifi, ale nezkoušel jsem.

Další funkce

Přibylo měření kyslíku v krvi, přesnost neposoudím. Dál měří „body battery“ - graf, jak moc jste utahani a jaké jsou zásoby sil. Dál počet nádechů a výdechů ve dne i při spánku. Patra. Kroky. Spálené kalorie atd.

Umí i notifikace z mobilu, nepoužívám.

Baterie

Au. Výrobce udává skoro týden v běžném režimu, já jsem tak na 4 dnech. Dokonce nemám pocit, že baterie ubývá při sportu, tam je to tak 1h z GPS cca 8%, udává se 6h s GPS + hudbou. Ale když je mám jen na ruce, tak mi přijde, že dlouho nic a pak za chvíli zmizí 10-15%. Možná povypínat průběžná měření by pomohlo.

Nabíjí se USB kabelem s proprietálním koncem – teď uapuštěným, takže nouzovka z loňských hor (odizolovaný USB kabel a izolepa) by asi nefungovalo. Nabíjení je rychlé – kolem hodiny.

Závěr

Žádný „wow“ efekt se nedostavil. Je to, za poměrně rozumné peníze (zmiňoval někdo Fénixy?) lehký upgrade V3 s nekterými nedostatky a s vylepšením hudba/placení.

Dál si pořád zvykám na tvar a ovládání.

Přesto, že z nich mám lehce smíšené pocity, vypadá to, že dalších pár let budeme kamarádi.

V dávných dobách jsem používal sports-tracker.com. Měl bezvadnou flash klient-server verzi, ale když se majitelé rozhodli, že už to není cool, s novou verzí byl čas tuhle službu opustit. Ne, fakt se nepovedla.

Nakonec se mi z ní podařilo dostat všechny GPX soubory, ale už jsem je nikdy nikam nenahrál.

Pak přišla Strava. Objevená asi náhodou, ale měla (a má) výhodu, že data do ní se dají dostat v podstatě odkudkoliv. Snad každá aplikace, každé hodinky, mají přímé sdílení sem. Pravda, ven to jde ztuha, ale kdo by chtěl něco jiného, že ?

Na Stravě jsem byl několik spokojených let, i když souběžně jsem si vyvinul vlastní tracker, který plní to, co chci a potřebuji. Inspirováno hlavně Stravou, nicméně nápady jsem kradl i odjinud a občas něco nového doplním. Importy GPX, takže jsem se stal nezávislý na vendor-lock-inu.

Před rokem (a maratonem) jsem si zkusil Stravu zaplatit – že mi to pomůže s časem a tak. Ze tří balíčků jsem zvolil dva – Training a Analysis. Analýza je jasná, ale v podstatě se scvrkla do sledování jednoho grafu únava-forma-kondice. Časy v tepových zónách, frekvence kroků a tepovky mam u sebe.

A tréning ? To bylo to hlavní. No, první – maratonské plány nepočítají s hrochy, takže to bylo na 12 týdnů, zatímco já to měl na půl roku. Stejně tak přestože na mě mé Garminy hlásily co mohly, vyhodnocování plánu (4x200 rychle... hodinky to viděj... Strava ne) neprobíhalo dle mých představa a v podstatě mi to čárkovalo jen odběhané kilometry. Tak jsem si to v této formě přidal k sobě.

A to bylo za pár dolarů vše.

Do toho Garmin přišel s redesignem svého webu, který je sice pořád řádově nepřehlednější, ale informací poskytuje stejně.

Nechal jsem tedy Stravu na rok a měsíc před koncem neobnovil předplatné. Ano, jako správná socka jsem kalkuloval s tím, že pokud mi něco nabídnou, tak bych mohl zůstat, ale v zásadě mi to bylo jedno.

Long story short – mailem mi oznámili, že další platba nebude a druhým, že jsem přeřazen do free programu. Šmytec.

Tak nějak jsem čekal něco víc – obzvlášť, když mě po ukončení bombarduji in-app reklamou na dva měsice zdarma (pro nové jen měsíc).

Teď už jen čekám na skvělé video „Rok ve sportu“, který Strava (snad každoročně) generuje a pak ji odpojím od automatického sdílení.

Přínos v podstatě nulový (dobře, segmenty super, ale za to to nestojí) a mých dat se po netu povaluje už dost, tak proč přidávat nová.

Neběhám se sluchátky pravidelně, ale občas je to příjemná změna. Což ale znamená nějaká ta sluchátka mít a pokud možno sportovní, neboli  taková, která hned nevypadnou z ucha.

Oboje má pro i proti – bez nich daleko lépe vnímám trasu, jak dupu, jak funím. Kdo na mě křičí či troubí. Naopak se sluchátky je to složitější – je potřeba nějaká, dostatečně velká, kapsa na zdroj hudby (=mobil), takže kalhoty+triko nestačí. Čili další věci, co se houpou, tlačí, dřou a rozptylujou.

V neposlední řadě špatně vybraná hudba a pokusy přeladit na něco snesitelnějšího dokáží běh docela skazit. Vlastně i na maratonu jsem měl namíchanou složku s MP3 jako poslední záchranu a povzbuzení, jednou za trasu jsem to zapnul, strašně mě to štvalo a obratem se to vrátilo do kapsy.

V plánu je, že další Garminy by mohly muziku umět, což v kombinaci s Bluetooth sluchátky dost problémů řeší.

Když to tak píšu, vychází mi to spíš na běh bez hudby – ale někdy na to nálada je. Jo – a než chystat playlisty a bůhvíjak nad tím přemýšlet, lepší z Youtube stáhnou nějakou dvouhodinovou kompilaci „bass boosted“ a je hotovo. Ono poslouchat celý běh jen oblíbené písničky taky není ono.

A druhá důležitá věc: u sportu se člověk potí a není nic horšího, než pořád napravovat vyklouzávající sluchátko. Je fajn, když se dá nasunout do ucha na první dobrou a drží – ale znáte to: někdy to vyjde, někdy ne.

Za poslední dva roky mi prošly ušíma tři žásadnější modely.

• Sennheiser CX 686G
• Creative Outlier Sports
• Redmi AirDots

Sennheiser CX 686G

Plusy:

• skvěle hrají
• nepotřebují nabíjet, párovat
• pevný hák v uchu, dobře drží.

Minusy

• Kabel. Dá se různě schovat pod tričko, ale většinou to tahá sluchátka z uší
• 3,5 jack, do nových telefonů s redukcí.

První sluchátka pro sport. Ja běh, tak posilování. Často stačilo kabel protáhnout někde pod oblečením a bylo to. Stejně často kabel zachytil o nějaký výčnělek a vyrval mi sluchátka z uší. Na pecky výborný zvuk. Vlastně hlavní důvod, proč jsem od nich odešel byl, že aktuální telefon neměl 3,5 jacka.

Creative Outlier Sports

Klady

• Zvuk
• Doba hraní
• Skladnost

Zápory

• ovládání na jedné straně, táhne sluchátka do strany

Creativy mi zatím vyhovují nejvíc. Na jedno nabití vydrží minimálně osm hodin, hrají velmi dobře (v rámci možností), ale jsou citlivější na  zastrčení do ucha (čím hlouběji, tím lépe hrají. Pokud to bolí, povytáhnout :). Vyhýbají se jim mým okolím popisované problémy s rozpadáním spojení. Hák do ucha je měkký až moc – na ostřejší sporty by mohl být větší a tvrdší. Baterie a ovládání je nesymetricky kousek pod pravým sluchátkem – což vám poleze na nervy jako mě – sluchátka tahají do strany a pravé ucho má tendence vypadávat častěji. Většinou se ale najde nějaké pozice, kdy je spojovací drát chycený pod límcem a stačí si zvyknout a moc se nerozhlížet – a pak sluchátka drží skvěle.

Redmi AirDots

Klady

• Malé a lehké
• Rozhlížení se
• Zápory

Zvuk

• Malé a lehké
• Vypínají se v krabičce
• vypínání při dotyku

Pokus za pár dolarů z Číny. Nic jsem neočekával, takže jsem  nebyl zklamán. Hrají – adekvátně na pár dolarů. Basy jo, zbytek... asi tam někde je. Musí bydlet v krabičce, kde se i dobíjejí. Pokud je tedy nechám na stole, zůstanou připojené k telefonu, vybyjí se a telefon nebude hrát nahlas, resp. bude hrát do sluchátek. Jsou malá a lehká takže v uchu při běhu příliš nedrží. Dá se najít poloha a pak dolaďovat, ale zase celý vnějšek je dotykový vypínač – stačí přitlačit do ucha, sluchátkům to chvíli trvá, jen co dám ruku k tělu, přestane to hrát. Takže další dotyk a hrajeme.

Když začnou padat, není nic, co by je drželo a pokud mi vyklouzne jedno někde v přírodě, rovnou jdu objednávat znovu a ani nebudu zkoušet hledat.

Zase je skvělé se volně rozhlížet, kdy nic netahá za krkem.

Závěrem ?

Ani jedny zatím nejsou ideální. Nejvíc mi vyhovují Creativy, ale je to spíš také zvyk, než bůhvíjaká pohoda.

Docela by stálo za to vyzkoušet třeba Sennheisery Momentum – jak sedí v uchu a hrají, ale 6000 za sluchátka mi už přijde docela dost.

Ano, sezona čelovky je tu zpět. Jo a pro fotku jsem ji zapl naplno - bežně mi stačí první stupeň intenzity, ale to zas na fotce neni nic vidět.

Není škoda je nosit ? Dát do skříně a počkat, ať jsou na závody jako nové ? :)

Nová bunda z Klimatexu dobrá - stačí merino tričko a tahle nenápadná teplákovka a v 5C je to akorát.

Jediné překvapení je prošitá přední část, která má zabránit profoukávání. Neodvádí vodu, takže se dokáže perfektně nacucat a stlačením z ní kape voda.Ale vše jde ven, zevnitř slušně odvádí.

Je to tak na hraně - samotná látka profukuje, takže je na každém, zda riskně hromadění vody nebo ofouknutý hrudník.

Nové boty. U těch několika dalších párů co mám neřeším kilometrický náběh, protože se mnohem dřív rozpadnou jinde a jinak. Takže  musím doplňovat.

Cena byla příznivá a druhá, důležitější hledisko splňovaly také - mám široukou nohu a vysoký nárt. Třeba i Nike mi nesedí bota o dvě čísla na dílku větší...

Zpět k Adidasu. Vzhled jakž takž, zpracování made in bůhvíkde - tedy kategorie "zatím dobrý".

Ale nejhorší / nejlepší na nich je, že jsou nijaké. Jo, tlumí, ale ne moc, s odrazem taky bůvíjak nepomohou, na noze sedí aby se neřeklo... Nemastné neslané.  Přitom objektivně jim vlastně nemám co vytknout.

Skoro o všech ostatní botách dovedu něco říct (tvrdé, táhne do nich, jsou jak bačkory) - ale tyhle prostě nic.

Pěkná dojmologie, co ? Ale vím, že příští pár bude něco jiného

Už nějakou dobu mě zlobí kotník. CHodik a kolo je v pohodě, běhání míň. Takže pomalu a krátce, nejlépe na tartanu (a o tom jindy).

Takže jsem zkusmo nohu zavázal a šel. Bolelo to.

První kolo prakticky nešlo. Tak co, sundám obvaz. Hele, je to lepší. Ale pořád nic moc.

Kašlu na to, sundám boty a budu chvíli courat v trávě (je to uzavřený areál, takže žádné psí exkrementy a rozbité sklo).

Hele, ono to docela jde. Poklusávám travou bos, občas udělám pár kroků na tartanu. Fakt to jde. Vracím se na tartan bos a zrychluju. Ano, chodidla nejsou zvyklá, ale dobré.

Ještě zrychluju a co - dám si čas na 1km. Moc naběháno nemám, pořád něco běhá, nohy srandovně plácaj o dráhu.

Jo, bylo to náročné. Pak koukám na čas: o šest vteřin lepší osobák na kilometr. Co?

V tu ránu super nálada, pohoda. Stále bos vyklušu půl kiláku a jdu domů

Když už nic jiného, dopřál jsem si nové boty. Adidasy.

První dojmy ?

Měkoučká bačkůrka, možná až moc. První kroky byly, jako bych běžel v molitanu nebo blátě. Plus není žádný trest v podobě bolavých nohou pži došlapu přes patu.

Po pár kilometrech jsem si zvykl - a navíc jsem stejně běžel hlavně po trávě. Aneb jak zkombinovat ne 100% koleno a běhání.

Dal jsem si lehoučkou pětku a jak koleno, tak kotník nebolí - takže cíl splněn: asi běhat půjde.

Časy byly příšerné, to je snad jasné.