Uffff

odpoledne to bylo krátké, takže se podařilo ještě večer. A když už klasiku přes Černošice, tak alepoň lovit rekordy.

A dařilo se.

První z Lipenců do Černošic, -6s, šlo by stáhnout ještě kus. Ale s průměrem 35.5 km/h na horáku se blížím ke svým limitům, obávám se.

Druhý byl segment po štěrku do Radotína. Tam se mi podařilo nabrat kachnu - fakt nevím, jestli přední kolo, rám... ale nezůstala tam. Holt neměla vyletět z trávy u cesty. Ale stejně mám výčitky.

Ale i přes kachnovraždění šel čas dolů.

po obědě.

Nebylo tam vlastně ani moc lidí a těm, kteří uhnuli jsem poděkoval. Bohužel nebyl čas na všechny oblíbené traily, ale aspoň z Hrádku za světla. Vlastně to vypadá hůř, než za tmy, ale jet se to dá.

Po běhání ještě večer kolo. Přes Krčák na Jesenici, zahnout na Břežany a skrz tunel z řepky přes pole do Zvole.

Mimochodem - v Krčáku po vrstevnici zpět z Hrádku už je docela o hubu. Cestička je jen naznačená, má podélný sklon svahu a do toho nějaké kořeny, na kterých má kolo tendence ujíždět po svahu dolů. MOžná místo realizace zábradlí proti kolařům nahoře by nebylo špatné sem poslat dva chlapi s krumpáčem a lopatou.

Ještě uhnout přes les na Březovou. Hele, já se potmě z toho sjezdu bál víc než obvykle. A to jsem ještě cestou naháněl srnku, se kterou jsme se potkali v úzké uličce proti sobě. No, nakonec jsme se vyhnuli.

Dolů do Vraného a podle vody domů.

Další padesátka doma - a nemám pocit, že by to bylo moc nebo že bych byl unavený.

Už nějakou dobu mě zlobí kotník. CHodik a kolo je v pohodě, běhání míň. Takže pomalu a krátce, nejlépe na tartanu (a o tom jindy).

Takže jsem zkusmo nohu zavázal a šel. Bolelo to.

První kolo prakticky nešlo. Tak co, sundám obvaz. Hele, je to lepší. Ale pořád nic moc.

Kašlu na to, sundám boty a budu chvíli courat v trávě (je to uzavřený areál, takže žádné psí exkrementy a rozbité sklo).

Hele, ono to docela jde. Poklusávám travou bos, občas udělám pár kroků na tartanu. Fakt to jde. Vracím se na tartan bos a zrychluju. Ano, chodidla nejsou zvyklá, ale dobré.

Ještě zrychluju a co - dám si čas na 1km. Moc naběháno nemám, pořád něco běhá, nohy srandovně plácaj o dráhu.

Jo, bylo to náročné. Pak koukám na čas: o šest vteřin lepší osobák na kilometr. Co?

V tu ránu super nálada, pohoda. Stále bos vyklušu půl kiláku a jdu domů