Co je to pro nás maratonce, žejo? No, takl dnešní patníctka byla masakr. Už nejakou dobu běhám v rozmezí 10-12km a flákám se, co se tempa týče, zároveň přišla zima a mám vyzkoušeno, že víc obleční pro mě automaticky znamená minimálně půl minuty na kilometr víc. A navrch snada nenapolykat studený vzduch a nenastydnout se.
Takže to jsou výmluvy a jdeme dál.
Je stále težší najít trasy, kde se nenudím. A které něběžím třikrát do týdne. A kde se vyhnu tomu krpálu na Pankrác na konci. Takže Metrem na Hradčanskou, Letná, Stromovka a podle vody do centra.
Ve sStromovce ještě led a sníh, rybníčky jsou zamrzlé. Ale stačí přeběhnout novou lávku v Tróji a rázem jsem byl v pekle. Teda na sluníčku.
Doma podle teploměru 14C, já oblečený na plus minus nulu. Okamžitě ze mě lilo a odložit si taky nešlo - měl jsem jen lehké moirové triko pod bunou, takže bych se pravděpodobně nastydl. Pohodlíčko jak...
Nicméně odťapal jsem to vcelku obvyklým tempem, ale posledních pár km nebylo nic moc a jen ci mi plánovaná patnáctka padla, šup na nejbližší mhd.
Cestou jsem potkával tísíce, snad miliony, běžců. Někdo zdravil, někdo ne, vcelku průměr.
Proti nočnímu běhu mi třeba Rohanské nábřeží a pak ani Náplavka neutíkala. Ve tmě je to stále stejné, ale teď jsem viděl ten rovný kilometr před sebou a zoufale jsem hledal, čím zaměstnat mozek.
Vlastně: už nejakou dobu ho zaměstnávám přípravou článku (knihy?) o maratonu pro běhající hrochy. Jediná nevýhoda, že odložením bot v přečdsíni zapomínám vycizelované texty a co jsem to tedy vlastně chtěl. Běhat s dikatafonem ? A kdo to bude přepisovat...:)
A na závěr doufám, že se k blogýsku vrátím a začnu psát pravidelněji. Cha...
