Když jsem je tu nakousl, tak se dívám na ty časy - a chvílema mi to za rok přijde pěkné zlepšeni (desítka o osm minut, pětka o čtyři, kilometr o půl minuty), pak na to zas zírám a říkám si - to jsou časy dost na hovno.
Vlastně nevím. Hlavně že mě to baví a že jako hroch někam doběhnu.
Vlastně pokaždé, když vidím někoho, kdo se dře na pomezí chůze a běhu, tak mu strašně v duchu fandím - vstal a začal něco dělat.
