Samozřejmě neplánovaně. Ale do lékárny pro léky na břicho a nákup - tak proč to nevzít běžmo.
Jasně, než se navléknu do oblečení... půl hodiny pryč a strašne se těším, až v létě jenom nazuju boty a pryč.
A protože je to do lékárny zhruba kilometr, zvedl jsem tempo. Bylo to docela v pohodě - tam to byl docela fofr (na současnou situaci).
Zpět to bylo horší - běhací baťůžek pobral nákup, ale byl k prasknutí a nahoře koukala šiška salámu :), takže se to celé kývalo a skákalo na zádech.
Doma jsem hodil nákup do kouta a vzal jsem ven psa - když už běhat, tak ne sám. Dali jsme si pětistovku solidním tempem (na mě a malého pětikilového psa, žeano) a po doběhu se to malé zvíře rovnou uklidilo do postele. A ještě po mě stihlo hodit vyčítavý pohled, co že mu to dělám...
