Co tak dělat, když se v noci venku čerti žení ? Jít běhat.
Lilo jak z konve už když jsem vybíhal. Po chvíli se počasí trochu uklidnilo, aby to pravé přišlo na Trojské lávce, nábřeží a Mostu barikádníků, kdy lilo vodorovně a ve světlech pouličních lamp to bylo boží dopuštění.
Bylo to skvělé.
Nikde nikdo, jen já a běh. A louže. Cože, vyhýbat se jim ? Zbytečné.
Sucho ? V botách ? Pod bundou ? Ani náhodou. Že je zima ? Tak zrychlit.
Bylo to skvělé.
Ne kvůli časům a rekordům. Kvůli takovým okamžikům miluju běhání.
