Zpět na Pankráci. A podvečerní (ano, vybíhal jsem ještě za světla) běh.
Odpoledne svítíli slunce a na teploměru bylo 16C, když jsem šel já, bylo lehce nad nulou a chodníky namrzaly. Jako prima, tam co už konečně není sníh a led, tak to opět klouže. V kombinaci s Prahou 4, která tu na úklid některých cest zcela rezignovala.
Jako velké plus ( a hodně to těší), že proti Stromovce se tu zase běžci zdraví. Nebo jinak - že bežci (ti ostatní) zdravá pádícího postřeleněho nosorožce (mě).
Seběhl jsem volně Jeremenkovou, dole udělal kolečko a zpětna Kavčí hory udělat něco pro kardio, ne ?
Takže schody.
Jak já je nenávidím. A jak se těším, až je celé vyběhnu. Zatím jsem prošel několika stádii:
- vyběhnout
- vyklusat
- vyjít
- dostat se nahoru
- nerozplakat se
Dneska jsem se dostal až k první zatáčce aspoň trochu v tempu (nosorožec říkal jsem) a pak už to bylo plížení, které jsem kamufloval protahovacímí cviky.
Na Kafkách už to byla legrace, ale zase jiný problém: nutně jsem potřeboval trochu klidu a soukromí kdesi v křoví. První vybraný úkryt se ukázal zajímavým pro všechny psy, kteří tam byli. A asi milion to byl. Já mam psy rád, drbu si každého, co mohu - ale v tuhle chvíli jsem je fakt nechtěl. Takže přesun o kousek dál - a hraje so fotbal, reflektory jedou naplno a všechna malebná zákoutí jsou nasvícena jak ve dne. I našel jsem si jiné - a během pár vteřin sportovci překopli míč přes plot a z druhy malebného zákoutí se se stala náves.... prostě nahovno, takováhle práce...
Pche, kéž by.
Zbytek už proběhl ve značně odlehčenějším duchu a bez čehokoliv zajímavého. A večer jsem zjistil, že jsou dole skoro dvě kila. Takže pokud se nezbláznila váha, dobře já!
PS. Tyhle mrchy mě teď čekají častěji
.jpg)
