naprostá změna. Tma, čelovka a Krčák, který znám z kola. A překvapivě pohodové - včetně kopců od Labutě. Tam je lepší lehce skrytá cestička/trail, než se rvát po hlavní cestě.
Z Hrádku dolů to bylo ozlomkrk, ale strašně zábavné. Jasně, jsem z kola zvyklý na čelovku, takže mi to ani nepřišlo, nicméně pár kořenů jsem přehlédnout dokázal.
Na rovině zpět k Labuti mě potěšilo stabilni tempo - na 4km prakticky na vteřinu stejně. A protože u Labuti jsem měl teprve osm, vzal jsem ještě kus okruhu k metru, ať to dá těch deset.
Od metra jsem si pak domů dal zrychlený kilometr (což znamená asi poloviční rychlosti proti tomu, co keňané běhají jako maraton, žeano).
A lehké wtf večer na váze: snažím se, mám z čeho hubnout a půl kila za 14 dní je ... vlastně nic.
Tak jdem na druhou polovinu. A už teď vím, že pak dalších třicet dní bude stejných.
