Začnu tím jepříjemnějším: osobák na půlmaraton o pět minut dolů. To je moc pěkné. S tím se svezly i další: dvacítka pod dvě hodiny se mi taky moc líbí. Patnáct kilometrů a deset mil to vzalo tak nějak s tím - tyhle trasy specificky neběhám, takže to jde ruku v ruce s půlmaratonem.

Další věc, co se mi libí je, že jen tři kilometry mám nad šest minut - všechny kopce na mosty - oboje Lahovice a Baranďák. Jinak všechno k 5:45.

Trasa byla vlastně standardní. jeremenkova dolů (bez rozklusu, je to z kopce a od té doby, co běhám rychle je pod šest legrace, že ?), pobřeží k Lahovicím, přes mosty a na Smíchov. Jen kvůli dopravě zpět přes Baranďák a s tím pak souvisí běh až před Podolský bazén - jinak by to bylo za jen dvacet.

Prvních deset se běželo hodně v pohodě. Jasně, dejchám víc nahlas, rozhodně to nedám se zavřenou pusou, ale za osobákem na desítku jsem zaostal o čtyři minuty. Což je fajn.

Od osmnáctého to už ale bylo horší. Nohám se nechtělo, hlavě také ne, gel jsem měl o osm km dřív... Ale šlo to překonat a dost optimismu dodal i pohled na hodinky - měl jsem pocit, že to nejde a přitom tempo zůstávalo vcelku stejné.

Dlouho jsem pomýšlel na půlmaraton pod dvě hodiny - ale když jsem to ke konci z hlavy propočítával (síla je, poslední čtyři výrazně zrychlit, s ušetřeným časem by to šlo), zrychlení o minutu na kilometr bylo moc. Přístě to bude, pokud okolnosti dají, chtít někde od dvanáctého ubírat 20-30 vteřin na kilometr a mohl bych se pod dvě vejít. Takhle mi ten poslední kilometr přečnívá :)

A jo, mám z toho radost a jdu editovat hroší výkony!

Asi po sto letech jsem šel běhat s V. Sraz u golfu v Modřanech. No jo, to bylo 4.5km už jen na sraz.

Alespoň že pak to bylo velmi, velmi pomalé. Spolu jsme dali asi čtyřkilometrůvý okruh volným tempem a já pak zase zrychlil směr Pakrác.

Jako obvykle se poslední výklusové metry změnili na ukrutný sprint za autobusem.

Plán: Pankrácký park, 5km na čas.

Vyjdu z domu, pustím hodinky, rozklus, protažení... jde se na to.

Pípne pět kilometrů, doklusat, protažení, odchod domů.

Už tušíte háček, žejo ?

Jo, na 1km okruhu to běhám a nejsem schopný napočítat do pěti.

Bože, bože...

celkově za tento rok odběhnuto. Takže je šance na tisíc do konce týdne.

spíš na zimu. Tradičně moira. Otestuji brzo.

Kdo by řekl, že poslední den prázdnin večer a v neděli k tomu, bude bazén prakticky prázdný, měl by pravdu.

Ale kdo, včetně mě, by nevěřil, že o půl desáté buda takový liják, že by bylo lepší se převléknout z plavek až na parkovišti.

Jinak pohoda.

Třetí ročník (pokud se nepletu), pro mě druhý, první ilegálně zadarmo.

Neon Run je společensko bůhvíjaká akce, rozhodně ne závod. Necelých pět kilometrů v pražské Hvězdě, ozvláštněné několika reflektory a neonovými tyčinkami podél cest.

Účast možná dva tisíce lidí, trať tmavá a úzká, časy (pokud nejste v první desítce) tragické, protože není kudy. Ale ono je to vcelku jedno, protože je lepší se zastavit, pokochat se osvětlením a v klidu pokračovat dál.

A to je tak nějak celé. Před a po jsou nějaké kulturní akce, před během rozcvička. Organizace jo, ale na takovéhle akce moc nejsem a nemít to za domem... Ono dát pětistovku za možnost proběhnout se po Hvězdě je taky vcelku úlet.

Krom jiného mě překvapilo, kolik lidí v okolí bojovalo s tempem 7+ na kilometr tak od třetího. Možná se řekne "pět kilometrů nic není, to dá každej" a ono ne, nevím.

Po běhu (když už jsem tam byl načerno, tak medaili vynechávám, byť stačilo natáhnout ruku) poklusem zpět - dalších pět pořád z kopce. Ale nohy ani nebolely.

Otestoval jsem triko. Skvělé - až bude o deset stupňů méně, jako když najdu. Lilo ze mě neskutečně.

Pár posledních běhů mě vyděsilo mou pomalostí. Co na vzdálenost si stěžovat vcelku nemohu, ale je to pomalé.

Plán je začít zrychlovat. Půl minuty na kilometr pro další měsic pro všechny běhy a uvidíme, jak to půjde dál.

První vlaštovka byla dnes ve Stromovce - pětkový okruh za 5:42 na kilometr (hroch, pořád to opakuju) byl úplně v pohodě a šlo by to i dál.

Jasně, osobáky mam ještě jinde, ale celkově by se mi zrychlení líbilo.

byl spíš záminkou po včerejšku vlézt do výřivky.

Hlavně když v Tróji není lávka a jen oklika na další most znamena 4km navíc.

Ale běželo se dobře. Tak do 22 kilometru. Odtamtud to bylo už na houby a plánovaných třicet nepadlo ze dvou důvodů:

• už jsem nemohl a nebavilo mě to
• pamatoval jsem si, že chvíli po celé mi jede vlak zpět.

Možná bych to na těch třice dotáhl, ale jsem rád, že to dopadlo takhle. Mohu se hýbat, nic mě zvlášť nebolí a tak.

Mám ale deprese z běhu - sice daleko, ale pomalu, moc pomalu. Sice na segmentech mám osobáky (rychleji než předtím), ale půlmaraton o půl hodiny za osobákem je tragédie (jako jo, šetřil jsem se, ale stejně).

Vypadá to, že běhám pomalu a daleko, ale taky blízko a taky pomalu. Prostě že postup stojí za houby. A že s tím budu muset něco dělat. Zařadit rychlé tréningy a delší trasy zkusit ve vyšší rychlosti (což je tak o půl minuty na kilometr).

A v nejbližší době (po zotavení) si zkusit půlmaraton na čas.