Chtěl jsem si zaběhnout až na přehradu - ale bylo málo času, respektive moc hodin a když jsem vyběhl na silnici k přehradě, začalo se šeřit a pod stromy už nebylo moc vidět. A navíc jsem si ani z Prahy nevzal reflexni pásky a blikačky.
Otočit na Slapy a alepoň jsem si vyběhl až nad Štěchovičák na benzínku.
Cestou dolů jsem pak potkal dvě srnky, pár zající a v dálce na poli (kterým jsem si krátil cestu) dva divočáky. Pak že je běhání osamnělý sport.
Když jsem je tu nakousl, tak se dívám na ty časy - a chvílema mi to za rok přijde pěkné zlepšeni (desítka o osm minut, pětka o čtyři, kilometr o půl minuty), pak na to zas zírám a říkám si - to jsou časy dost na hovno.
Vlastně nevím. Hlavně že mě to baví a že jako hroch někam doběhnu.
Vlastně pokaždé, když vidím někoho, kdo se dře na pomezí chůze a běhu, tak mu strašně v duchu fandím - vstal a začal něco dělat.
To byl zase blbej nápad. Celá den 33C, slušná vlhkost a koho nenapadní jít do Stromovky zkusit osobák na pět kilometrů ?
Rozklus dobrej, ale pak (zpětně podle časů) jsem neodhadl začátek a tím pádem vypustil konec - stačilo běžet o půl kilometru v tempu dál a osobák byl. Stane se.
Dva extrémy
Co se podařilo ? Osobák na dvě míle, nějaké segmenty ve stravě. Ta pětka mi utekla o dvacet vteřin, což je o to víc k vzteku, že právě první měřený kilometr byl o těch dvacet vteřin pomalejší. Poučení pro příště: až to bude dost daleko, tak ještě chvíli na maximu zdrhat.
Ale co - aspoň je zase zápis do hroších tabulek.
| Segment | Cas |
|---|---|
| Best estimated 2 mile effort | 00:16:28 |
Takový malý tréning na plánovaný triatlon. Ne závody, jen tak soukromně.
1200 v bazénu a pak desítka poklusu. Dobře, to plánovaného olympijského mi kus chybí - 1.5 vody, 40 na kole, 10km běhu, ale základ by to byl. Ehm. S tím, že tyhle multi varianty jsou na vyšťavení daleko účinější, než samotné běhání nebo plavání.
Zatím odhadovaný čas by mohl být kolem tří a půl hodiny - ale od stolu se navrhuje dobře. Což je skoro jen dvakrát tolik, co ti nejlepší. Beru ale jako výzvu jen to dát celé.
Tu desítku jsem běžel ze Šutky přes Palmovku na Staré město - a jak mi to vycházelo, tak do půlky Karlova mostu. Byl jsem tam v jedenáct a na mostě byla hlava na hlavě - kde je zimní lovení rekordů, teď jsem musel přecházet do kroku jen abych prošel.
Nakonec jsem si v Mekáči koupil Colu a na Malostranském náměstí je vydýchával a relaxoval při chroupání ledu.
Fajn večer.
Bohužel na opravdové, ale po dešti v rozpálených ulicích. A jako bonus stoupání Hradčanská - Střešovice - Ladronka. A že takových pět kilometrů stále do kopce za to stojí.
Lilo ze mě, málem ještě než jsem vyběhl.
Otočka na Ladronce a ještě volněji (to tak, zlikvidovat si kolena cestou dolů) zpět. Mám radost, že po pár horkých dnech, kdy nešlo dělat nic, mám trochu pohybu.
Vlastně stejně jako včera, ale stejně jsem šel.
Napřed s rodinou do Stromovky hledat Ovečky na Déčku. Zbytek rodiny jel na koloběžkách a musím říct, že čtyřletý syn mě proháněl hluboce pod pět minut na kolometr. Spíš to byly intervaly - krátké sprinty a odpočinek.
Ovci jsme sehnali a následoval poklus/sprint domů. Celkem za tři kiláky.
Večer jsem měl ještě chuť na běh - Tedy do Podbaby a s čelovkou Šáreckým údolím. Lístek se nehnul a ani kolem potoka to nebylo lepší. Teklo ze mě jak ze dveří od chlíva a některé kopce jsem prostě šel. Však se také v celém údolí nehnul lístek.
V Divocké šárce bylo nějaké sanitní a policejní rojeni, ale na místě jsem nic neviděl a v černé kronice nic nečetl. Zato jsem si všiml, že na několika místech byly letáčky na Tajemství v Šárce.
Kolem Džbánu a podel tramvaje směr Bořislavka. S tím, že až mě budou bolet nohy, tak se posunu mhd - co si budu ničit kolena z kopce ?
Nakonec mi to tak akorát vyšlo, jen když jsem vystoupil na Kulaťáku, dostal jsem mezi dveřma tramvaje facku vedrem a na doklus k domovu jsem se musel hodně nutit.
Proletět zlehka desítku za 28 minut umí kdejaký Keňan, ale máknout si na ní přes hodinu, to už chce pořádný výkon a charakter!
"Když se řekne běžet na pohodu znamená, že poběžím co nejblíže svému nejlepšímu výkonu, kdy na trati strávím co nejméně času, udělám minimálně kroků a kdy můj organismus vydá jen tolik energie, kolik je nezbytně třeba."
63 měsíců, 6 dní, 20 hodin
