28C v jedenáct večer fakt není nic na běhání. Kašlu na to. Pro dnešek

Protože ač je tam pěkně, velmi často se mi tam nechce, nebaví mě to a až mě tam běhání štve. Přesto se tam vracím.

Pamatuju si poprvé, jak totálně znechucený a naštvaný jsem kroužil po velkém okruhu, sralo mě to neskutečně - a tehdy to byl první čas pod hodinu na deset kilometrů.

Od té doby se to stejně stalo i na pětce.

Vlastně Stromovku spíš probíhám a přes most směr Palmovka, Rohanské nábřeží a Letná.

Asi už tušíte: nechtělo se mi, štvalo mě to a byl to třetí nejlepší čas na deset i na pět kilometrů. Vlastně mohlo  být lépe - ale první tři kilometry jsem se rozklusával a když jsem si všiml stabilního tempa pod 5:30, už to honit nešlo, byť jsem si kontroloval, abych už až do konce příliš nezpomaloval.

Ono to u mě hodně souvisí - když bežím desítku na čas, většinou padnou všechny rekordy před tím - míle, dvě, pětka... Málokdy zkouším na čas běžet něco kratšího. A adekvátně u půlmaratonu.

Mimochodem - také bylo 27C, v jedenáct večer.

Nakonec to nebylo špatné, ale radostný a pohodový výběh to nebyl.

a nakonec jsem si v noci, kdy opadlo vedro, dal čtyřicet na kole. A abz to nebylo tak nudné, napřed výjezd na Točnou a sjezd Břežanským údolím a pokus o rekord mezi Lipencemi a Černošicemi.

Ten se povedl - zlepšení asi o deset vteřin s průměrem 36km/h. Další zlepšení čekám, až mi bude foukat vítr do zad. Stejně jako minule - domnívám se, že na horáku jsem na hraně možností.

Celou cestu mi lemovala svítící  očka koček. Už jsem zvyklý, přijde mi to už domácké a milé, že nejsem na trase sám. Ostatně mě mělo doprovázet i zatmnění měsíce - ale byly mraky, které se roztrhaly až když jsem byl zpět na Barandovském mostě a zatmnění skoro končilo.

Aktualizace #4:

Co při nočním běhu nevidíš, to tě neznervózní

Co nevidíš ve světle čelovky, to tě neznervózní

Včera jsem šel běhat do Krčáku a špatný časový odhad mě na traverz z Hrádku přivedl prakticky za tmy. A jo, čelovka ležela dole na stole.

Tedy ne, že bych to nedal, ale plán na překonání osobáku vzal za své. Dnes tedy repete.

Časově lepší, byť světla tak o dvacet minut více, ale celkové hůře. Už delší dobu mám pocit, že když jeden den nedělám žádný sport, tak přiberu sto kilo a propadnou se mi časy (už atk tragické), takže ač to vím, mám tendence se přepínat. A co je výsledkem ? No jistě - únava a propad časů.

Než jsem se doškobrtal na Hrádek, věděl jsem, že to nebude nic moc. Na druhou stranu - je to z kopce a hlavní je potlačit pud sebezáchovy, protože je to o hubu.

Pocitově? Rychleji to prostě nemůže jít. Časově ? Osobák o vteřinu dolů (tedy na úrovni gps chyby).

Návrat k autobusu už bylo takové šourání po rovině.

A co s tím kamzíkem? Segment nazvaný Mufloní traverz. Mě se ty kopytnatci pletou :)

tedy - hlavně psaní.

Chodím běhat hlavně v podvečer až v noci, přijdu, sprcha, něco k jídlu, možná nějaký film před spaním - a kdo by dopisoval blogýsek.

Jo, to napíšu zítra.

A tak se to hrne a hrne a blog zeje prázdnotou. Bude to chtít zavést nějakou štábní kulturu :)

A co se za ten měsíc přihodilo ? Zlepšeny osobáky na dvě míle a deset kilometrů.

Někdy se tréning změní v zoufalý běh k tomu jedinému správnému křoví či keři

#1 neplatí, pokud se chcete na červené vydýchat

Na všech semaforech je červená, pokud běžíte na čas.