Tik sportuje

Tik sportuje: Cyklosvítání 2023

Sun, 18 Jun 2023 05:02:52 +0100

Rok se s rokem sešel, objevil se covid a tase zmizel a najednou jsem si, spíše čirou náhodou, všiml, že v inboxu je mail od Šimona a že zase Cyklosvítání. Malá vsuvka co to je: orientační závod na kole po Praze. Se startem o půl páté ráno. No a úvod… prolíná se to se společenskou událostí, kdy sice jsou pravidla, kontroly a měření času, na druhou stranu se to nikdy příliš neprožívalo. Na startu každý dostane mapu s úkoly a dál je to na něm – pořadí, plnění, zda pojede sám nebo ne – jak si to kdo udělá, tak to má. Zpět k letošku. Mailem jsem potvrdil, málem nezaplatil startovné a nakonec o půl čtvrté v neděli vstal, abych před čtvrtou uháněl Prahou na kole s tím, že opravdu není důležité zvítězit, ale zúčastnit se a jsem byl jsem přesvědčený, že to moje bolavé koleno nedá přes dvacet kilometrů. Což je taky asi hodnota mého letošního nájezdu na kole. Chvilku po čtvrté přijíždím k Národnímu divadlu (ne, slovo “piazzeta” se na stará kolena učit nehodlám) a už je tam tak osm cyklistů a Šimon Caban jako hlavní organizátor. Tak, od pohledu tuší, že jsme se někde viděli (mám za sebou čtyři ročníky a bohužel se mě lidi hodně pamatují, ne jako já je) a vítáme se. Někteří jsou bližší známí, někteří ne, máme i dva nováčky. Po posledním ročníku, kdy bylo snad osmdesát lidí (a byla to nepříjemná masovka plná chrtů a vychloubání, kdo je lepší) letos startujeme zhruba ve třinácti lidech. Mohlo by být víc, ale zase budu v první dvacítce, že ano. Šimon rozdává mapu a nám se rozplývají sny o poklidném průjezdu centrem, křivolakými uličkami a výhledy na Karlův most. Mapa nás žene přes Karlín, Ohradu do Vysočan a Hloubětína. První facepalm: až doma řeknu, ze jsem vstával ve tři abych mohl jet do Hloubětína, objednají mě k psychiatrovi. První úkol je však milosrdně na Malostranské a po bližším studiu mapy se jako obchodní cestující znamenám šipky a hledám nepovinné chytáky, abych se pak nemusel vracet přes půl Prahy zpět. Společná fotka, motivační proslov a frčíme. Jo, hele, fotka – z kolegů – závodníků nikoho neznám, ale jeden je strašně podobnej Arnovi od teorroristů 30 pro Prahu a druhej ex-primátorovi Hřibovi. Nevím, jestli to jsou oni, ale asi spíš ne. Protože pokud ano, byla to hodně promarněná příležitost kdesi ve vysočanských brownfieldech a opuštěných fabrikách. Dost snění, frčíme. Od Národního na Malostranskou je to kousek, takže se tam obratem všichni potkáváme. První otázka: ve které ruce drží na znaku Prahy meč? Jistě, v pravé, ale čekám nějaký chyták a tak se raději jedu podívat. Ve skupině následuje vzrušení diskuze, kdy levá a pravá je zastoupena rovnoměrně. Facepalm číslo dvě. Další úkol je v parčíku na Malostranské najít model stavby a u něj v reálu něco vyfotit. Jo, změna, letos se i fotilo. Nápověda “Olšanské ulice” v kombinaci s tím, že vím, co je tam za modýlky je jasná a vím, že se pojedu podívat na Telefonní ústřednu, dokud ještě stojí. Cestou míjím pár kontrol – Hlavní nádraží a podchod na Žižkov, sloupky zábradlí nad divadlem Ponec či co kdo má v ruce na mozaice v Koněvově. (poznámka do budoucna – teď ji čerstvě přejmenovávaní na nějakou Hagridovu nebo tak něco). Mířím na Židovské pece a docela žasnu, co už se kolem Nákladového nádraží Žižkov stihlo postavit – skoro to až nepoznávám. Jo, co jsem teď nuceně přestal běhat/jezdit na kole, tak mi toho nějak moc utíká. Zpět přes Krejcárek dolů do Karlína, skrze různé modernosti, co na Rohanském nábřeží rostou. Místní sekuriťák i jeho yorkšír mají pochopení a průjezd na kole je v klidu. Trochu mate jedna socha, která při přiblížení vydá zvuk, snad na odstrašení vetřelců, což překvapí. Dál to točím k Rokytce – ač no na začátku nevypadalo, úkoly jsou docela rozumně řazeny a když se vyrazí správným směrem, je jeden za druhým. Na druhou stranu to zamezuje bloudění, nalézání zkratek a taktizování. Cestou míjím kontrolu “napište, co je namalováno na viaduktu, nebo aspoˇ%n jakou je to barvou”. Jak co to je? To nikdo nepozná? Na místě:”je to Budha, Brahma, Šiva nebo možná čajová konvička. A je to stříbrné, pokud to není bíle”. Aha. Okruhem se dostávám do Vysočan – a šup do areálu Kolbenky. Mimochodem – přes nizoučký počet startujících stále někoho potkávám a vlastně na kontrole jsem sám spíš výjimečně. S tím, že se řekne ahoj, třeba se chvíli hledá spolu a pak se zase všichni rozprchnou svými směry. Já se tam rozprchnul do slepé uličky na stavbu s hlídačem a pitbulem, ale s trochou humoru jsem to otočil a bez hryznutí odjel. O kousek dál hledám “malou smaltovanou tabulku”. Nacházím dvě s čísly “2” a “3”. V cíli se pak dozvídám, že jsem měl najít číslo “5”. Co člověk nenajede, to musí uhádat. Tam se zasekávám na “najděte reznoucí avii, jakou má barvu”. Hm, auto v dohledu žádné, cesta taky ne, hele, tady, ale to není Avie… no, snad čtvrt hodiny jsem tam šaškoval. A už se točí do Hlubočep (“Kolik králíků sedí na schodech…?!) do největšího wtf ročníku – cestička mezi vzrostlými kopřivami odnikud nikam, občas kláda nebo aspoň pařízek. Jo, prej to šlo vzít z druhé strany, akorát že to jaksi nebylo ve směru, odkud všichni projeli. Ruce mě pálily ještě druhý den. A už poslední kopec na Třešňovce. A že stál za to. Na vrchu se vyfotit u stromu a sjezd dolů Spojovací a K Žižkovu do cíle. Tady se nás sešla většina a bojovalo se o každou vteřinu. O to víc pobavilo, když všichni zastavili na červenou, zatímco já zaprasil protisměrem a do cíle jim nadělil dvě minuty. Závod, jasny! V cíli gratulace, odevzdání map k vyhodnocení (to už jsem jel domů, kolikátý jsem byl je mi fakt jedno), nějaké občerstvení, co kdo má… Rozloučení, pozdrav že “za rok” a z Harfy jedu k domovu dospat. V nohách mám celkově 50km a na kole sedím od čtyř do devíti, bolí mě celej člověk. Koleno překvapivě ani moc ne. Dobré to bylo, takže pokračovaní snad za rok.

Tik sportuje: Nový začátek

Tue, 04 Apr 2023 06:02:38 +0100

Long story short: je už fakt potřeba něco dělat. Se mnou. S tím špekem. Zima plná rýmiček sem a tam (rodiče školáků znají) a špek zase přibývá. Takže to už fakt neru vážně. Cíl je do léta k moři deset dolů. Cesta jako obvykle: srovnat jídelní režim (!!!), důchodcovské kardio hřiště, železná koule, plavání a tadá: staronový rotoped. Naplánováno to mám docela drsně, hodina ráno, necelá hoďka v podvečer. Vyhodnotím za dva tři týdny a uvidím. Takže včera start, počáteční váha:0 (jo, bude se odčítat, celkové číslo neřeknu, bo je to strašnej průser). Na první cvičení bylo strašlivě vidět to zimní stonání. Naposledy to bývaly série 7-7-5, včera 6-3. Tvl, fakt strašnej pruser, ja to říkal. Tak - a dneska den dva. Vzhůru na to.

Tik sportuje: Do nového roku

Fri, 31 Dec 2021 02:54:29 +0100

Protože listopad i prosinec byl bez sportu, odpovědělo tělo tak, že, mrcha, přibralo tak deset kilo. Minimálně. Fakt – pokaždé, když jsem šel kolem zrcadla, tak to bylo víc. Takže hlavní předsevzetí – vlítnout na to tempem tak 3 kg za měsíc dolů. Druhé, menší – najít si nějaký pěkný podzimní maraton a připravit se na něj. Třetí, nejmenší a nejméně důležité – ten maraton za 4:20. A tak nějak samozřejmě u toho být zdravý a neumřít...

Tik sportuje: Christmas run 2021

Sun, 19 Dec 2021 02:59:10 +0100

Tik sportuje: Doběháno?

Mon, 15 Nov 2021 03:04:37 +0100

Tedy – alespoň pro dalších pár týdnů. Noc, listí, čelovka. Nic neobvyklého. Až na jednu díru, která pod tím listím byla schovaná. Špička nohy pod tělo a dupnout celou vahou. Křupnutí až v lebce. A okamžitě jsem věděl, že je zle. První krok, jo, je to v háji. Tak dobře – kde jsem. Hm, na autobus 1.5 km, na tramvaj 2. Sem rychlá stejně neprojede – tak co, pomalu směr mhd. Tyhle výrony znám z bruslí a skejtu, takže dost vím průběh, diagnózu a léčení. Dobře, u dochtora bych asi nafasoval ještě sádru, takhle doma vezmu berle a bude to. Dopajdal jsem se na tramvaj – takže kdyby tam bylo něco ulomeného nebo přetrženého, tak bych to nedal. To vím. Večer už tlapka oteklá, dnes ještě víc. Dva a půl, skoro tři kotníky... O berlích se to dá, snažím se to maximálně odlehčovat... Víc mě štve, že v poslední době mi klesaly jak zevlovací časy, tak tepy – takže jsem se zlepšoval. No, teď to bude tak měsíc bez, což bude brutální sešup zpět, a i na plánovaný maraton to bude chybět. Takže táhni a srůstej.

Tik sportuje: Další noční běh

Thu, 11 Nov 2021 02:08:47 +0100

Jak to tak sleduju, měl bych natočit něco za světla. Nedaří se, nedaří. Ale aslepoň to není v pět ráno, ale v sedm večer. Jinak zcela standardní desítka.

Tik sportuje: Pankrác - Michelská - Bohdalec - Eden - Želivského - Václavák - Náplavka - Smíchov

Sun, 24 Oct 2021 01:47:19 +0100

Tik sportuje: Týdenní souhrn

Sun, 10 Oct 2021 23:59:00 +0100

Zcela překvapivě se mi daří držet plán. Když už vyběhnu, tak je to dobré, ale to vykopat se z domu, to je fakt čím dál náročnější. A současná zima, tma (hlad a halucinace z podvýživy) tomu dvakrát nepomáhají. S trasami mám ale dva problémy: když mám napsáno deset km, snažím se to dodržet. Pokud běhám bezcílně, je mi jedno, jestli deset, dvanáct nebo patnáct. Ale vnášením řádu do chaosu se to snažím dodržet. A tak řeším, jestli devět a půl nebo jedenáct. Sice v mapě vždycky naklikám, kolik to bude, ale stejně se moc netrefuju a buď to doháním obíháním Smíchovského nádraží, nebo naopak jedu MHD domů daleko dřív. A druhé? Pro delší trasy (15-20) nevím, kde běhat. Okruhy mě fakt nebaví a ono těch komfortních delších tras, aby se neoběhaly (a dobře, šly běhat potmě, čili nějaké lampy) moc není. Tedy moc není - mám pocit, že jsem všechny běžel už stokrát tam i zpět. Ve čtvrtek se mi podařilo totálně promoknout – chtěl jsem to stihnout mezi dvěma přeháňkami a nepodařilo se. Na několika místech jsem to chtěl otočit k domovu, ale překousl jsem to a nakonec jsem i naplánované kilometry dal. Jen jsem si měl vzít merinové tričko – ty pověsti hřeje to i mokré jsou pravdivé a hodilo by se. Průběžně se mi pod nohy připletla jedna žába (fakt velká, nelíbal jsem) a ježek. A včera jsem trefil hodinkami stojan pouličního osvětlení. Takový ten drsný, bůhvíproč. Gorilla glass se vůbec nechytlo a na sklíčku mi přibylo dost škrábanců. doprdelepráceuž. A nakonec jsem ze skříně vytáhl starší boty, ať to prostřídám. Když jsem tak cestou autobusem domů na ně koukal, asi už je čas je odepsat jako doběhané...

Tik sportuje: Dnes jsem předběhl loňský rok

Sat, 09 Oct 2021 02:27:00 +0100

A pokud se budu držet plánu, tak těch 2000 padně. Sice těsně, ale padne. Aktuálně 1470

Tik sportuje: Cooperův test

Fri, 08 Oct 2021 01:35:08 +0100

Dnes jsem si dal, jako zpestření, Cooperův test. Ano, ta školně oblíbená dvanáctiminutovka. Jo, jak ji musel nenávidět i tělocvikář... Takže zařazeno na osmý kilometr, vybrána rovina v kuse, bez přechodů, zpomalení a tak. Asi takhle: nic moc. Čekal jsem to výrazně lepší. I když podlé téhle tabulky mi velmi dobrý uteklo asi o sto metrů a to tam není započítán hroší koeficient sádelnatosti. Nechám to odležet a po Vánocích si to zopáknem.

Tik sportuje: Z Hájů do Bráníka

Mon, 04 Oct 2021 04:36:21 +0100

Vlastně experiment s kamerou. Minutový (není to zbytečně moc?) sestřih. Start na Hájích, pak přes Krčský les... a dál už byla tma. Takže z Modřanské rokle kde nic, tu nic.

Tik sportuje:

Fri, 01 Oct 2021 02:07:36 +0100

Tik sportuje: A je to tady.

Fri, 01 Oct 2021 02:00:35 +0100

Nikdo to nečekal, nikdo to nechtěl... Ale začínám se připravovat na Pražský maraton 2022. Uf. Od minula? 10 kg a dva roky víc, sem tam nějaké zkušenost s běháním by se taky našla. I s tím tréninkem. A sem bych rád dával souhrny po týdnech, jak se mi svaly nadouvají, hrudník mužně dme a kilometry přibývají. Internet je plný zaručených rad přestal jsem jíst maso a za měsíc jsem dal maraton za 2:15, ale takhle to v reálu úplně nefunguje. Alespoň mě ne. Takže plán do Vánoc je jasný – po poprázdninovém flákání si zvyknout na pravidelný tréning a běhat objemy. Vlastně objemy... spíš tu pravidelnost. V zásadě teď je program Po: odpočinek (slušnej start, že?) Út: 10 St: plavání Čt: 10 Pá: 5-10 So: odpočinek Ne:15-20 Což do konce roku hodí skoro šest stovek. S tím, že v prosinci se začnou přidávat kilometry do všech úseků, aby to měsíc přes závodem vypadalo 0-10-20-0-20-30 (byť to je takový vrchol, ale jinak 70 km za týden nebude nic neobvyklého. V mém věku a váze to považuju za dobrý. A čas? Jasně že bych ho chtěl zlepšit. Což by neměl bát problém. Takže někam k 4:30 by se mi líbilo. A první týden? V neděli rodina, takže nic. Ale i příprava je maratonem sama o sobě a těch vynechaných tréninku se pár najde. Vždyť jsem psal, že do Vánoc je to spíš legrace...

Tik sportuje: Podváděl jsem

Sat, 10 Jul 2021 04:01:36 +0100

a dvě túry, no túry, výlety, po Krkonoších jsem si započítal jako běhy. Za dva dny pade a i kdybych běžel, o moc rychleji to nebylo. A i tak mi v třeba s segmentu Bilé Labe nahoru patří druhé místo. Oops. Hůlky, rychlá chůze... ale stejně jsem na obou trasách (Špindl - Zlaté návrší - Pramen Labe - Sněžné jámy - Špindlerovka - Špindl a Špindl - Bíl Labe - Luční - Sněžka -Luční - Kozí hřbety - Sˇpindl) potkal pokaždé alespoň dva běžce. Ten na Sněžku byl nejdrsnější, fakt se klaním.

Tik sportuje: Zase Stromovka

Mon, 05 Jul 2021 22:54:48 +0100

Po včerejšku to chtělo trochu relaxovat. I když mám pocit, že pod deset kilometrů nemá cenu ani vázat boty, dneska stačila osmička velmi, velmi vycházkovým tempem. Večerní Stromovka má své kouzlo. Hloučky piknikujících se vytrácí, rozsvěcí se lampy a kreslí stínohry křovinami, park se vyprazdňuje a dá se potkat spíš jen pár běžců. Cestičky plné kořenů se noří do tmy a občas se ozve rána a zasakrování. Kachny se ukládají ke spánku na molo, aby je dupající běžec probudil a ony si kejháním mohli stěžovat, proč je kdo zase obtěžuje. A do toho tempem, co noha nohu mine, poklusávám a kochám se okolím. Neřeším časy, vzdálenosti - i když hodinky občas pípnou - a jen si užívám běh. Víc takových večerů

Tik sportuje: Některé věci

Mon, 05 Jul 2021 02:25:08 +0100

se zdají jako dobrý nápad. Třeba vyrazit běhat jinam, než obvykle. Třeba na okruh Poděbrady - Nymburk. Třeba v létě. Už infocedule na dálnici mě měla varovat - vzduch 22C, asfalt 45C. Měla. V azil jsem od nádraží v klidu pře promenádu a k Labi. Uf, slunce. Zpomaluju, nicméně pokračuju dál. Mám v hlavě, jak strašné to bylo, když jsem do Nymburka dobíhal z Kolína, takže si trasu dělím na pětky - první je půlka tam, druhá je opravdová půlka - jasný, ne? Pod stromy to jde, ale druhých pět je po sluníčku a musím říct, že je to fakt dlouhé. Dobíhám k nymburské elektrárně a hledám občerstvení. Dávám na ex půl litru kofoly a otáčím to zpět (hm, tak sice na ex, ale dojít, vystát frontu, čas na kilometr 11 minut a naděje na cokoliv rozumného celkově nula. Ale co, stejně jsem pro osobák nepřišel. Vracím se po druhém břehu sice víc stínem, ale od patnáctého km toho mám fakt dost. Horko mi je, nebaví mě to a ani vědomí, že běhám tam, co Zandl, mi nepřináší radost. Na osmnáctém vbíhám zpět na kolonádu, dotočím tam těch devatenáct a vrhám se na pramen Poděbradky. Jo, dneska to bylo náročné.

Tik sportuje: Co se tak děje?

Sat, 03 Apr 2021 02:55:29 +0100

Tak různě, abych nebyl příliš ukecaný. Padla první letošní pětistovka. Tedy dooufam, že první letošní. Váha se porád drží tam, kde nemá. Hluboce nad 100. Forma se ale lepší - nikoliv časy, sprinter ze mě na stará kolena nebude, ale prodlužují se trasy a pohoda po doběhnutí. Aktuálně 15-17km a druhý den nohy nebolí. Aspoň něco. Předsevzetí psát si blog pravidelně. Hm. Zkusit to s Vlogem. Hm. Sakra, aspoň psát pravidelně na Twitter ? Dvojité hm. Ale co - teď bylo jaro, teplo, opaloval jsem se místo běhu,krmil ovce, nakonec nepekných 7:05 na kilometr... Tak, stane se. Do budoucna tu tu nevzdavam. Třeba to letos klapne.

Tik sportuje: Co je to zima?

Thu, 18 Feb 2021 16:28:16 +0100

V neděli -12C, běh. Včera +10, zase běh. A jak jsem tak cestou potkával běžce, chladu nezvyklé: kukly, rukavice, zatímco já pod bundou lehčí tričko s krátkými rukávy. Co je to tedy vlastně zima?

Tik sportuje: Počítadlo pádů vynulováno, tramtadadáááá

Mon, 08 Feb 2021 04:46:29 +0100

Ano, zase jsem někde upadl...

Tik sportuje: Nejhlouběji se vryje

Sun, 07 Feb 2021 23:59:00 +0100

to extrémní.

Tik sportuje: Pokrok nezastavíš

Mon, 25 Jan 2021 13:43:19 +0100

Vzpomínám na starší Vivoactive3 - byly příjemně výběhový model a nikdo se o ně už nestaral. Nové čtyřky mají pořád tolik aktualizací, že není čas na běhání...

Tik sportuje: Chumelí se

Wed, 13 Jan 2021 04:14:37 +0100

Po dlouhé době jsem byl běhat už dopoledne - vlastně jsem svám způsobem musel, protože jsem potřeboval něco zařídit na opačném konci Prahy a proč to pak zpět nevzít poklusem? A je zcela samozřejmé, že přišla chumelenice, jedna z největších, této zimy. To si tedy nestěžuju - extrémní počasí není nic nového (tady či tady, překvapilo mě, že tu chybí článek, jak jsem si šel dát kolečko po Stromovce v bouřce) a v tramvaji jsem se i začal těšit. Pravda, s příjezdem do hor Střešovických se můj úsměv stal poněkud pochmurným. Vyřízeno a běžím. Vítr prohání poryvy sněhu, místy pod ním namrzlé zbytky, kopec dolů... a já mam samozřejmě silniční boty s prakticky hladkou podrážkou. Ale zatím dobré, to přijde později. Kolem Jeleního příkopu a Hradu směr Letná. Abych splnil alespoň tu desítku, musím na Letné otočit celý okruh. A hle: na něm je v téhle slotě šest běžců. Nadšeně se zdravíme a utvrzujeme se, že jsme normální. V mezích možností jasně. Otočka na Letné a Chotkovými sady dolů. A tam to přijde. Od Malostranské až k Žofinu. Hladká dlažby, na ní místy rozšlapaný sníh - očistec. Každý krok lehce podklouzne na odrazu a síly to spotřebovává neskutečně rychle. Navíc je potřeba běžet pomalu i na hroší poměry. I když teď koukám do záznamu a až taková tragédie to nebyla. Hm. Těším se na každý kousek asfaltu, kde to neklouže. A překvapivě Náplavka je také v pohodě. Držím se na hladkém pásu, ale na rozdíl od chodníkové dlažby boty drží. Snad i hlubší sníh, nevim. A jsem na Železničním mostě a cíl - Smíchovské nádraží. Autobus mi jede akorát, kafe z automatu tentokrát nestíhám. Večer zjišťuju, že takhle utahnej z blbý desítky jsem už dlouho nebyl. Ale jak je vidět z fotek okolo, zas tak špatné to nebylo.

Tik sportuje:

Wed, 13 Jan 2021 04:11:03 +0100

Tik sportuje: Počítadlo pádů vynulováno, tramtadadáááá

Tue, 12 Jan 2021 05:38:10 +0100

Ano, zase jsem někde upadl...

Tik sportuje: Garmin vívoactive 4

Tue, 12 Jan 2021 05:31:05 +0100

Jo, klasika – žádné běhání, ale technika kolem jede. Ale vážně: k Ježíškovi jsem si nadělil upgrade chytrých hodinek – tedy spíš sporttesteru. Zkazky moudrých tvrdí, že kdo říká, že běhá, má Fenixy. Kdo opravdu běhá, má Forerunnery. Něco na tom je, takže jsem si pořídil Víva. Asi takhle: u trojkové řady mi chyběly intervalové tréninky, které nemám ani teď. Ale byla dvě must-have věci: hudba a placení. Což Forerunnery nemají – za cenu lepších sportovních služeb. Vzhled Jsou dvě varianty. Šedá a černá. Šedá vypadá nechutně plastově, černá se špatně shání. Podařilo se a je černá. Pásek je takový „no budiž“, už jsou obědnané jiné z Aliexpresu. Na druhou stranu má standardní 22mm rozměr a jde tam dát cokoliv. Podle popisu působí větší, než vypadají na ruce (hm, medvědí tlapy), váhově o nich nevim. Snaha nacpat datová pole na kruhové hodinky je někdy legrační, někdy k pláči – na hranatých V3 to působilo rozhodně přirozeněji. Obzvlášť rozmístění 1 – 2 – 1 je pro rychlo orientaci hodně nezvyklé. Lze obejít nastavením vlastních datových polí, ideálně dvě na obrazovku. Hned jsem hledal nějaké vzhledy pro ciferníky, ideálně něco klasického. Abych později objevil, že si ciferník mohu přimo v hodinkých nastavit naprosto detailním způsobem – od číslic, přes ručičky až po zobrazení čehokoliv, co hodinky měří. Ovládání Au. Po letech s hranatými a ovládacími tlačítky dole jsou tyhle kulaté s tlačítky vpravo. Dře to, dost. Hlavně start – stop tlačítka bych raději viděl na levé straně a mačkal palcem. Displej je dotykový, dostatečně jemný, jasný atd. Dotyky mají rozhodně lepší odezvu, než V3. Kombinace dotykového ovládání a tlačítek je stejná, volby různě nelogicky v systému a drbání se levou nohou za severozápadním uchem zůstalo – hlavně u věci, které se nedají nastavit z telefonu. Přibylo několik zkratek – dlouhé podržení na položce či tlačítka, které ten Saigon trochu zlidšťují. Po vybalení následovalo BT připojení k telefonu, odkud si hodinky vzaly většinu důležitého a těch pár drobností (budíky a tak) jsem docvakal ručně. Následovalo několik aktualizací, které mi mimochodem urputně vracely aplikaci pro sledování periody a hydratace. Bleh. V každém případě dokud jsem si je nenastavil na míru, bylo to strašné a nepřehledné. Po povypínání zbytečností (golf...) jsem V4 dostal do stavu v podstatě identického s V3. A to se vyplatí, že ? Sport V4 obsahují snad všechno, co mě napadne – od kardia přes běh a plavání ke golfu a eliptickému rotopedu. Prý mají i nějaké animované předcvičování, ale na to jsem nenarazil. Jde se na to – stisknout horní tlačítko, vybrat sport, běh, tapnutím na displej potvrdit, počkat na začátek měření tepu (okamžitě) a GPS fix... A sakra. V4 indikují, že by si rády pro pomoc připojily telefon a když ho nemají, tak si dají fix klidně 30s. Opakovaně. Tam, kde se V3 chytaly okamžitě, V4 je ve fixovaní polohy výrazně pomalejší. Následně máme polohu, zmáčknout tlačítko start a jde se. Měření je stejné, V4 ukazují to, co jste si nastavili – já mám čas, vzdálenost, tempo a tep. I když jako cvičení z hlavy si většinou čas či vzdálenost přepočítávám z tempa na kilometr, tohle stačí. Lze nastavit vibrace pro nízký či vysoký tep a určitou vzdálenost. Mám každy kilometr. Stejné nevýhoda, jako u V3 – všechny notifikace vibrují stejně, takže se nepozáná, zda mám infrarkt nebo jsem zdolal další kilometr. Přesnost je více – méně stejná. Kilometrový okruh v parku, plný zatáček, to měří o cca 50m delší, ostatní trasy stejně. Chyták v krátkém stoupaní a povlovném zbatku okruhu, které V3 nezachytily a pořád měřily běh do kopce V4 v polovině případů detekuí lépe. Kolo jasné a plavání kvůli copvidu není. Ale měla by to být klasika – zadám délku bazénu a pak mi to počítá obrátky. Doběhl jsem, mačkám stop – hodinky přemýšlejí znatelně déle, ale pak mi ukáží trasu (bez mapových podkladů) a souhrn všeho důležitého. Celkově je vidět snaha přenést více reportů do hodinek, než čekat na synchronizaci s mobilem či webem. Ještě musím zjistit, zda zpocené tričko stále působí jako kůže a nechává rozsvícený displej – a vybíjí baterku. Hudba a placení Zlatý hřeb, veskrze nudný. Zadám platební kartu v aplikaci v mobilu, chvíli počkám a hotovo. Při placení musím hodinky napřed odemknout PINem a další minutu mohu platit. Zcela bezproblémové. Hudba taktéž. Je k dispozici něco přes 3GB paměti, v počítači se hlásí jako další disk. Zkopíruju, v hodinkách zpáruju BT sluchátka, zapnu, hraje. V létě bez mobilu to bude fajn. U hudby ale nefungují adresáře a musí se na to přes playlisty – ale vzhledem k tomu, že běhám na pár mixů z youtube, žádný problém. Nějak to zvládá i spotify a další, dokonce přes wifi, ale nezkoušel jsem. Další funkce Přibylo měření kyslíku v krvi, přesnost neposoudím. Dál měří „body battery“ - graf, jak moc jste utahani a jaké jsou zásoby sil. Dál počet nádechů a výdechů ve dne i při spánku. Patra. Kroky. Spálené kalorie atd. Umí i notifikace z mobilu, nepoužívám. Baterie Au. Výrobce udává skoro týden v běžném režimu, já jsem tak na 4 dnech. Dokonce nemám pocit, že baterie ubývá při sportu, tam je to tak 1h z GPS cca 8%, udává se 6h s GPS + hudbou. Ale když je mám jen na ruce, tak mi přijde, že dlouho nic a pak za chvíli zmizí 10-15%. Možná povypínat průběžná měření by pomohlo. Nabíjí se USB kabelem s proprietálním koncem – teď uapuštěným, takže nouzovka z loňských hor (odizolovaný USB kabel a izolepa) by asi nefungovalo. Nabíjení je rychlé – kolem hodiny. Závěr Žádný „wow“ efekt se nedostavil. Je to, za poměrně rozumné peníze (zmiňoval někdo Fénixy?) lehký upgrade V3 s nekterými nedostatky a s vylepšením hudba/placení. Dál si pořád zvykám na tvar a ovládání. Přesto, že z nich mám lehce smíšené pocity, vypadá to, že dalších pár let budeme kamarádi.

Tik sportuje: Pokud se k Novému roku rozhodnete začít běhat

Thu, 31 Dec 2020 03:17:52 +0100

aneb několik rad od Hrocha. Začít. V zásadě to nejhorší. Je zima, tma a nechce se. Donutit se vyrazit je to nejhorší. Pomáhá pevná vůle a neznechutit si to první dny. Teda jak ? Pokud se vůbec či minimálně hýbete, tak chůze. Rychlá chůze, alespoň půl hodiny v kuse. Dobrý mezikrok je nordic walking – s hůlkami to začíná připomínat sport, ale pořád je to chůze. Takže řekněme půl hodinky pohybu v kuse. Druhý den pauza a jedeme znova. Týden, čtrnáct dní. Jo, říkal jsem, že je to běh na dlouhou trať. Hodně pomáhá kudy: není nutné jen kroužit po parku, ale ve spolupráci s mapami najít nějakou cestu v zeleni, mimo ulice. Nebo naopak centrem. Mě se osvědčilo někam dojed mhd a vracet se zpět domů. (protip: nečekáte v propoceném na mhd, nesmrdite a neprochladnete). Co na sebe ? Cokoliv sportovního. Staré tepláky, lehkou bundu, nějaké rozumné boty. Rozhodně není nutné nakoupit značkové a podle posledních recenzí. Pokud musíte pořizovat nové, Crivit jako Lídl značka je pro začátek dostatečná. (Protip: funkční triko odvádějící vlhkost a elasťáky, kde se nedřou stehna, jsou výrazným benefitem) Boty. Vykašlete se na všechny ty gely a tlumení POD PATOU. Při chůzi to ničemu nepomůže, při běhu je to špatně a naučte se zkrátit krok – víc bude dál. Radí se oblékat, jako by bylo venku o 10C víc. Tedy experimentujte, co bude vyhovovat. Opět upozorním na plánování trasy – pokud počítáte, že po běhu někde budete stát, už to chce batoh, bundu i triko na převlečení. (protip: jestli se nepotíte, máte vyhráno. Nebo to flákáte). Takže máte nějaké oblečené, boty a vyhlédnutou trasu. Chůze je v pohodě, jde se běhat. Nejdůležitější: POMALU! Začínáte, tělo netuší, která bije, srdce také ne a najednou zátěž. Ufff. Prvních pár desítek metrů se rozejděte do rychlé chůze a pak plynule přejděte do běhu – ne o moc rychlejšího. (protip: pokud nezvládáte dýchat nosem, zpomalte). K běhu samotnému – doporučuji krátké kroky a dopadat na přední část chodidla, hned za prsty. Tam je první dotyk, ale pak se položí celá noha i s patou! Žádné „po špičkách“. (Protip: běh jen po špičkách je skvělý pro zánět achilovky a dlouhodobé léčení). Pokud stále dopadáte první na patu, zkraťte krok ještě víc a pamatujte, že dopadáte na nohu POD TĚLEM! Ne před, ne za, ale pod tělem. Ruce pokrčené v pravém uhlu, pohybují se vedle těla – žádní máchaní před hrudníkem. Tělo je buď vzpřímené nebo lehounce předkloněné. Nějakou dobu to chce na to myslet, ale časem se to zautomatizuje a lepší se zlozvyky nezačínat ihned.(Protip: pokud budete na Youtube hledat spravný běh, hledejte keňské maratonce. Ti mají nejlepší styl běhu). Takže máme v čem, kde a jak a kudy běhat. Čěká vás 20-30 minut pomalého běhu. Minut, ne kilometrů). Neřešte nic a nikoho dalšího – co má na sobě, že vás předběhl, že... (Protip: Buď vidí a ví, že potkal začínajícího kolegu, nebo je to namyšlený blbec). Takže uplynula půl hodina, leje z vás pot (dobře), nemůžete popadnout dech (špatně, zpomalit!) a šup do sprchy. Jasně, svaly asi budou protestovat, ale důležité nepřepínat, dát si den pauzu a pak vyrazit znovu. (protip: pokud chcete sáhnout po lécích na bolest, je to špatně a vraťte se k chůzi). Co s sebou ? Důležité: papírové kapesníčky. Třeba máte kliku, ale třeba se vás proslavený běžecký průjem bude držet jako... košile. Nemá to každý, ale je to rozšířené. Časem si zvyknete zapadnout kamkoliv, protože se staženými půlkami se běhat nedá. (protip: toitoiky v parku, benzínové pumpy...). Jinak na běhu do hodiny nejsou třeba gely ani láhev na hydratování. Napijte se půl hodiny před výběhem, chvíli před ním něco zakousněte. Časem zjistíte, po čem je to dobré a co je koule v břiše. Dál není špatný mobil, nějaké peníze a kartička pojištění. Teď v zimě se do dá strčit do kapes bundy, v létě budete řešit, kam to strčit, když nechcete tahat nic nadbytečného. Přínos není v jednorázovém výkonu, ale v pravidelnosti. Průběžně se také učíte vnímat svoje tělo – kdy to zabolelo, proč asi a jak poznám, že jsem přecenil síly (protip: jak slyšíte tep v uších, je to moc moc špatně). Tak, a s tímhle vydržíte do února. Dál bych neřešil přípravu na závody či časy – na to máte ještě času dost. Začněte přidávat 5-10 minut k běhům a sledujte, jak to jde. Samozřejmě nějaké testy „dám si deset km a uvidíme“ zkusí každý – ale nezapomeňte – je to v první řadě pro vás a pro radost. Nejde o to se zničit, ale postupem času se zlepšit. Co vás ještě potká ? Budete zakopávat. Budou vás zdravit kolemběžící – mávnětě jim taky, klidně první. Stačí mávnout rukou, někdy na to „ahoj“ není síla. Průběžně budete hledat články o běhu a videa, s velkou pravděpodobností se nadchnete pro něco, co se ukáže jako kolosální blbost (vybavení, styl...) a budete se z toho do podzima dostávat. Budet řešit, jestli sami nebo s partou (protip: na začátku raději sami. Ve skupině je vždy někdo lepší a chcete s ním držet tempo) A určitě si zkuste nějaké zážitkové závody. Garantuji, že nebudete poslední (protip: poslední většinou jdou matky s kočárky). Každá z předchozích vět by vydala na samostatný článek a hádku v diskuzi pod ním. Vezměte to jako tip k rozhodnutí, „že to zkusíte“. A třeba vás to chytne.

Tik sportuje: Běhej ráno! Než si tvé tělo všimne, co mu děláš...

Mon, 07 Dec 2020 04:29:43 +0100

Tik sportuje: Štedroranní kondiční běh

Mon, 07 Dec 2020 04:20:13 +0100

Stědroranní kondicční běh se pro mě stal hezkou vánoční tradicí. A protože letos Covid a neví se, co a jak bude a jak se říká holá huba líně neštěstí, zeptal jsem se, co a jak. Odpověď mě potěšila. vzhledem k tomu, že tato akce nevyžaduje dalekosáhlé přípravy, budeme čekat do cca 20. 12., co se rozvolní, nebo naopak zpřísní ohledně shromažďování. Pokud bude povoleno, že se může venku sejít 200 lidí, akce se konat bude. Pokud ne, nic oficiálního pořádat nebudeme. Pokud se ale nějací běžci dohodnou, že se v lese sejdou a zaběhnou si pár kilometrů, to je jiná věc. Vypadá to, že se tedy i letos potkáme. Protože jako běhžeckou noční sovu by mě zabilo, kdybych na Štědrý den ráno přiběhl do Krčáku a tam nikdo nebyl!

Tik sportuje: Patnáctka

Sun, 06 Dec 2020 23:59:00 +0100

Co je to pro nás maratonce, žejo? No, takl dnešní patníctka byla masakr. Už nejakou dobu běhám v rozmezí 10-12km a flákám se, co se tempa týče, zároveň přišla zima a mám vyzkoušeno, že víc obleční pro mě automaticky znamená minimálně půl minuty na kilometr víc. A navrch snada nenapolykat studený vzduch a nenastydnout se. Takže to jsou výmluvy a jdeme dál. Je stále težší najít trasy, kde se nenudím. A které něběžím třikrát do týdne. A kde se vyhnu tomu krpálu na Pankrác na konci. Takže Metrem na Hradčanskou, Letná, Stromovka a podle vody do centra. Ve sStromovce ještě led a sníh, rybníčky jsou zamrzlé. Ale stačí přeběhnout novou lávku v Tróji a rázem jsem byl v pekle. Teda na sluníčku. Doma podle teploměru 14C, já oblečený na plus minus nulu. Okamžitě ze mě lilo a odložit si taky nešlo - měl jsem jen lehké moirové triko pod bunou, takže bych se pravděpodobně nastydl. Pohodlíčko jak... Nicméně odťapal jsem to vcelku obvyklým tempem, ale posledních pár km nebylo nic moc a jen ci mi plánovaná patnáctka padla, šup na nejbližší mhd. Cestou jsem potkával tísíce, snad miliony, běžců. Někdo zdravil, někdo ne, vcelku průměr. Proti nočnímu běhu mi třeba Rohanské nábřeží a pak ani Náplavka neutíkala. Ve tmě je to stále stejné, ale teď jsem viděl ten rovný kilometr před sebou a zoufale jsem hledal, čím zaměstnat mozek. Vlastně: už nejakou dobu ho zaměstnávám přípravou článku (knihy?) o maratonu pro běhající hrochy. Jediná nevýhoda, že odložením bot v přečdsíni zapomínám vycizelované texty a co jsem to tedy vlastně chtěl. Běhat s dikatafonem ? A kdo to bude přepisovat...:) A na závěr doufám, že se k blogýsku vrátím a začnu psát pravidelněji. Cha...

Tik sportuje: Počítadlo pádů vynulováno, tramtadadáááá

Tue, 24 Nov 2020 13:58:16 +0100

Ano, zase jsem někde upadl...